Jde to i beze slov,

jako v letitém manželství, lidé si to vidí na očích. Poslanci se nedomlouvají, funguje to hladce, již z doby, kdy si dělali pozici ve straně, kdy korumpovali voliče sliby falešnými, kdy se zaprodali sponsorům ze zločinu všech pater.  Zatímco český vlastenec chce více zákonů, více policie, osmipatrové kriminály, v civilizovaných zemích mají lidé čest navenek a svědomí dovnitř. Kdo se zachová neslušně (u dětí i puštění hlasitého větru), je vyřazen, odepsán. Ztracen. Může odjet do své kalifornské vilky nebo do vilky na řeckém ostrově, ale nemůže si dát v Praze pivo. Slušný hostinský ho slušně vyhodí, pivo je alkohol a tedy jen pro dospělé a při smyslech. Tak vzniká politika, není to levné, ty vilky jsme zaplatili krvavě (kdo pracuje manuelně), proč ještě navíc tolerovat hanebníka ještě u piva?Druhá varianta je, že se zvedne hospoda, a zbydou tam jen jeho kumpáni, což motivuje hostinského, aby ho vyrazil sám. Netřeba moc mluvit natož psát, ještě trvá semiotický význam sliny, stačí na zem, netřeba mezi oči. Před dotyčným, na zem, pokud to není v místě zapovězeno. Oficíři mezi sebou ovšem ještě jinak, než prostý lid. Ale beztrestnost, amnestie jako forma politiky, zničí nakonec i to svědomí. Pachatelů, kteří dostali zapravdu v páchání zločinu, a poškozených, kteří sahají k svépomoci.