Souhlas

Je to nejspíš důsledek letité absence kontrolních mechanismů. Většina představitelů "veřejné sféry", tedy placených z veřejných peněz, se domnívá, že vedoucí pracovník může všechno a nemusí nic. A ty pseudoargumenty, kterými zdůvodňují proč to nejde? Směšné. Např. v USA se hodnota pozice, a to i v akademické sféře, vyjadřuje veřejně prezentovaným objemem ročního platu. Protože tam především platí, že výší platu se jednoznačně deklaruje, na kolik si zaměstnavatel tu pozici cení - je to prostě celkem objektivní měřítko. A k té nivelizaci (?!) - obávám se, že například šéf Boston College se nikdy nebude pozastavovat nad platy kolegů z Harvardu, UMass nebo MIT. Už jen při vědomí platových rozdílů (a tedy i úplně jiné úrovně zodpovědnosti) by si ani ve snu nedovolil pomýšlet na to, že by se někdy pokoušel získat jejich místa :-). Možná by to mohlo přijít i k nám, ovšem za předpokladu, že to vyjde z kvalitativních ukazatelů. Vždyť i dnes se spousta kolegů v zahraničí ptá: "Kde a u koho jste studoval"? A u mnoha z nich jsou třeba UK a MU stále ještě měřítkem kvality českého vzdělání. Přál bych každému vidět bezprostřední reakci německého vědce na odpověď "Ále, mám doktorát z kulturologie, který jsem získal na univerzitě Jardy Vocáska ve Starém Hrozenkově....." :-).

ZČU zaslouží uznání

Rektorka ZČU zaslouží uznání, byť se jedná "jen" o dodržování zákona a odpovědnost vedení veřejné instituce vůčí veřejnosti. Rektoři odpírači dávají svým studentům i veřejnosti pokleslejší přiklad, než někdejší děkan spojený s pochybnými diplomy. Akademické "elity" jsou s tímto přístupem k dodržování stejně pokleslé, jako byli třeba Jakl s Hájkem, když jim vydání těchto informací musel přikázat soud. Bát se důsledků transparentnosti je směšné. Slušné školy v zahraničí běžně uvádějí příjmy v inzerátech, kterými se snaží přilákat dobré uchazeče. Lecos je ostatně žádoucí stanovit v kariérních řádech, libovůle svěřená pouze do rukou vedoucích pracovníků a navíc před zraky kohokoli dalšího utajovaná, do civilizovaného prostředí nepatři.

K poslednímu odstavci... A vlastně ke všemu...

V SRN i ve Francii, alespoň co jsem viděl a slyšel, je odměňování celkem nivelizované (Bek teda mluví o nivelizovaném hodnocení, což moc dobře nechápu), a zas tak "fatální" důsledky to nemá... Resp. fatálním důsledkem může být, že tamní školy jsou o chlup kvalitnější než ty naše (alespoň co se vědy týče), ale to zas tak špatná věc není.Jinak u zvěřejňování mimořádných odměn je výše sice důležitá, ale daleko důležitější (nebo zajímavější) je důvod... Mně je celkem jedno, že třeba taková Putnová z VUT si vyplatí k děkanskému platu podle mzdového výměru 20 tisíc odměny každý měsíc, ale zajímalo by mne více, za co? Za to, že 14 dní v měsíci sedí ve sněmovně a v její pracovně se může zatáhnout radiátor a ušetří se teplo? Tu její agendu přece musí někdo dělat částečně za ni, tak ať aspoň lépe odmění toho... Když už.Na závěr, z těch Bekových slov opět prosakuje ta mantra - školy si musí konkurovat a tak poroste jejich kvalita ("privátní sféra" etc...). Ukažte mi podnikatele, který založí firmu A, firmu B a firmu C se stejným oborem a nechá je, aby si konkurovali... Má to nějakou logiku? Vysvětlete mi ji prosím někdo... Snad jedině pokud by chtěl založit  kartel, ale u veřejného vysokého školství to moc nechápu...