Dnes se dělá ze všeho věda. Když jsem chodila do školy, většina z nás měla k přesnídávce chleba/rohlík/housku s máslem/sádlem, někdy s trochou salámu nebo sýra, někteří rohlík a pět deka bramborového salátu (od rodičů dostávali peníze na "svačinu") a zapíjeli jsme to vodou z vodovou - nyní vznešeně zvanou kohoutková. Proboha, jak to, že jsme to přežili ve zdraví?

A co se vrátit k 60. - 70. letům. Pití jsem nedostával. Ve třídě bylo umývadlo a tedy kohoutková voda. Přepůlený krajíc chcleba/houska: s máslem, nebo se dvěma - třemi kolečky salámu/s plátkem sýra. Kousek jablka, vzácně mandarinka... No, a bylo vymalováno, jak se říká.

opět zavádějící nadpis. Není džus jako džus. Mnoho výrobků se tváří býti džusem, ale z větší části jsou tvořené slazenou vodou. Na druhou stranu platí, že i některé 100% džusy jsou dosti sladké, takže každý den by se pít neměli, ale čas od času, proč ne

stejně tak není mléčný výrobek jako mléčný výrobek - nevidím důvod, proč by k svačině nemohlo být obyčejné mléko, kefír, bílý jogurt či sýr

Hezké ráno, souhlasím s Vámi. Určitě s tímto tvrzením jako autorky Velké svačinkové bichle nesouhlasíme. Mléčné výrobky jsou velmi důležitou součástí svačinek. Nesouhlasíme s tím, pokud dítě dostane například nějaké oslazené pití, které je plné rychlých cukrů. Již jsme se s redakcí domluvily na změně nadpisu. Díky za reakci a hezký den. Pavlína - autorka Bichle