Můj otec byl za války vězněn v Terezíně a 5.května 1945 se mu povedlo utéci. Ale k věci. Šli jsme po Václavském náměstí asi 10.května a potkali otcova spolužáka který se ůčastnil bojů u Dunkerque. Táta ho pozval na oběd a vysvětlil, že máme bramborové knedlíky se zelím. Maso nebylo. Bylo mně 6 let a byl jsem překvapený, že voják byl dojatý. Řekl, že něco takového šest let nejedl. To je jen vzpomínka malého kluka na konec války.