Náboženství je základním stupněm duchovní cesty (stejně jako jóga těla). Je nedocenitelné pro své mravní a morální hodnoty a vyšší princip bytí (nežli je to "biologické"), který je Skutečností. Ale pokud se hledající nespokojí s předloženými tezemi, či je pro něj církev nedůvěryhodná, má další otázky a touží po Pravdě, nikoli jen po blaženém citovém duchovním pohnutí, musí jít dál, za náboženství. Musí se ponořit do sebe a hledat podstatu své existence, ptát se: "Kdo jsem já?" Činí tak meditací a vědomým rozpouštěním svého ega, což je úkol nesnadný. Hledá vrchol stezky, na které je potřeba stejně tak CITU jako analytického ROZUMU, mravnosti, pokory a morální pevnosti (to klade velké nároky, pane Strachu :). Tím vrcholem - cílem jógy není víra v Boha, víra žáka doprovází jen tak dlouho, než dojde k jeho Poznání. Než se s Bohem spojí - uvědomí si ho. K tomuto Dosažení není třeba žádného náboženství.

Promiňte, ale to jsou bezobsažné žvásty. To, že je bůh mrtev napsali velikáni před sto lety. Jestlipak byste alespoň věděl, kdo je tímto výrokem proslulý a co znamená. O významu víry v lidském životě se od té doby napsaly stovky knih a některé I docela významné. Ale I ty nejvýznamější nakonec skončily s tím, že je bůh nepoznatelný (narozdíl od toho vašeho), již prostě proto, že kdyby nebyl, tak by o jeho existenci existoval nějaký prozkoumatelný důkaz a bylo by po bohu.

A co se týče východních náboženství, odpovím slovy Bernarda z Black books. Ano, všechny tyhle orientální země v čele s Tibetem nám přesvědčivě předvedly jakou úžasnou společnost dokázali ve svém náboženském povznesení vybudovat.

Náboženství nám přiblížilo dost filmů, nemuseli jsme čekat na pana Stracha.

Kladivo na čarodějnice, Jméno růže, Giordano Bruno, Luther, Čarodějky ze Salemu, Goyovy přízraky, Johanka z Arku, Jáma a kyvadlo, Inquisitio.........

Jak vidno tak hloupost je nekonečná................................

Děkujeme, my ty nenažrance dobře známe.

Ano, už by z Hradu měli konečně vypadnout!

Souhlas s p.Strachem.

Nejde o lásku sobeckou, to není láska, pokud je v tom kalkul. Podle mě není láska ani to, pokud někdo, kdo by následoval Ježíšova slova (pokud je tedy někdy vyslovil, pokud existoval apod.) - cokoli dobrého uděláš, desetkrát se ti vrátí - je následoval z čistého kalkulu - udělám dobrý skutek a desetkrát se mi to vrátí. Ten odkaz je podle mě v tom, že dobrý skutek udělám nezištně, a pak je možné, že se mi to desetkrát vrátí. Nejde ale o to aby se něco vracelo. Jde o lásku, o dávání, a nezajímá mě, jestli se mi to vrátí nebo ne. I když by proti tomu mohla stát informace, že Ježíš vyléčil deset nemocných leprou a jen jeden mu poděkoval, ale to "desetkrát se ti to vrátí" znamená, že se ti to nemusí vracet takovým způsobem jakým bys chtěl sám.

Jde o lásku, kterou bych jinak mohl nazvat zdravým sebevědomím, pramenícího ze zdravého těla i ducha. Čím zdravější a zdravě sebevědomější je člověk, tím více lidí miluje a je schopen jim pomoci, třeba už jenom tím, že je.

Dobrý den,

ač pana Stracha moc nemusím (je to jen pocit), pak mě zajímají jeho názory. Není to "kusovka", ale člověk originál a jistě o hodně věcech přemýšlí.

Rád bych přidal i svůj názor a to pouze k jeho výroku o křesťanství, ač nejsem křesťan, se kterým nesouhlasím. Je to výrok: Křesťanství je krásný v tom, že není o lásce ke mně samotnému, ale k druhému člověku. K tomu jen poznámka, že druhé přikázání zní - miluj bližního svého jako sebe sama. Většina lidí podle mě žije dle Starého zákona. Na to, aby se řídili Novým zákonem má málokdo, ale i tak v Novém zákoně platí první dvě přikázání. Hodně jsem o druhém přikázání přemýšlel, a zjistil jsem, že je to přirozené a nemusí to být ani přikázáním. Každý miluje bližního tak, jak miluje sám sebe. Nikdo nemůže milovat někoho víc než sebe sama, ledaže by se pro druhého obětoval.

Zapomněl jste na něco podstatného. Patří tam:„Milovat Boha a bližního jako sebe sama!" To patří již do Starého zákona a platí to i pro Nový zákon. Bez toho Boha to potom nedává smysl. V Novém zákoně Ježíš k tomu přidává ještě milovat nepřátele. S tím milováním je ale potíž, protože v češtině máme proto jen jeden význam. V klasické řečtině máme pro to výrazy: agapé, charis, erós a sexus. V hebrejštině se pak toto sloveso milovat pojí s určitým pádem, abychom věděli o jakou lásku se jedná. V této oblasti je čeština příliš jednoduchá na to, aby všechny ty možnosti vyjádřila.

Když někdo potřebuje v životě duševní berličku, proč ne! Za předpokladu, že ve jménu víry nebude vraždit ostatní živé bytosti. Ovšem prosím, nevnucovat to těm, kteří ji nepotřebují! Prozatím však náboženství vždy sloužilo a mnohde i doposud slouží, k ovládnutí a manipulaci jednodušších jedinců, kteří se nekriticky spokojí s prostým konstatováním o existenci ničím nepodloženého skutku a mnohdy jsou ochotni pro to i zabíjet.

v tom případě je ve světě přes cca 65-70% "jednodušších" jedinců... a to nejen v Polsku (jak se dalo předpokládat), kde je věřících 86 %, ale třeba i v tom Rusku, kde ani 70 let bolševické propagandy zjevně nezlomilo duši národa – za věřící se tam označilo 70 % dotázaných (o 14 % více než v USA...)

Náboženství lépe přiblížil film Kladivo na čarodějnice.

Spíše katolickou církev a její chamtivce, jdoucí po majetcích.

Je to známý psychologický fenomén, že v druhých lidech, nebo jejich tvorbě hledáme to, co nám chybí. A proto není divu, že Češi hledají to, co jim chybí: čistota charakteru, láska k bližnímu, víra... Rád bych věřil panu režisérovi, že nejsme národ, který už Boha nepotřebuje, ale skutečnost je úplně jiná!

Boha možná potřebujeme, ale ty, co se vydávají za jeho služebníky, rozhodně NE.

To je pohádka? Pro jaké děti je určena?

Samozřejmě nesmí chybět atribut všeho levičáctví - zlý, vykořisťující zaměstnavatel... prostě musíme nenávist nalévat už do dětí