Koeficient teplotní roztažnosti vody

se uvádí 3. 10-4, tj. při průměrné hloubce oceánu 3800 m a oteplení o 20°C by hladina stoupla asi o 25 m.

To ještě jde.

Občas se stane, že podmořské sopky začnou vypouštět hromadně roztavený čedič, a vytvoří úplně nové oceánské dno. Naposledy tak stalo se před cca 100 milióny lety, v juře. Moře tím neobvykle zteplalo, na průměrně 20-30°C. Ani na pólech nebylo studenější, než 10°C. Časem výlevy ustaly a moře ochladlo, což nemohlo zůstat bez vlivu na tehdejší biotopy. K výlevům čediče došlo i na pevnině. Uvádí se Argentina a Indie, kde je tamní vědci pokládají za příčinu zániku dinosaurů. Alvarezovu impaktní teorii popírajíce vehementně. Zjistili, že tamní čedičové výlevy nebyly způsobeny Alvarezovým asteroidem, neboť - Alvarezova vrstvička zde čedičem podložena i nadložena jest.

Dodejme, že k podobnému jevu dochází i na Venuši. Zdá se, že téměř 90% Venušina povrchu tvoří relativně nedávno ztuhlá vrstva čedičové lávy. Wikipedie zde praví doslova "...nejstarší GEOMORFOLOGICKÉ útvary jsou staré pouze 800 miliónů let, zatímco zbytek povrchu je výrazně mladší (i když většinou ne méně než několik stovek miliónů let)..."

Horká podmořská zřídla

jsou známa už delší dobu na rozhraní americké a africké tektonické desky, nebo jak se tomu říká. Nevím, zda se jedná o stejnou věc.

Chyba v překladu

Voda (pára) nacházející se nad tzv. kritickým bodem, tj. tlakem 22,1 MPa a teplotou 374,15 °C se nazývá v odborném terminologii nadkritická a ne superkritická.