Více než tři kilometry pod mořskou hladinou objevil tým, ve kterém byla i geochemička z Jacobs University v německých Brémách, dva sopouchy, které do okolí chrlí vysoce zahřátou vodu. Takových útvarů lze samozřejmě pod hladinou najít celou řadu. Především v oblasti, kterou vědci zkoumali, tedy na Středoatlantickém hřbetu. Ale tyto dva exempláře, nazvané Dvě lodi a Sestřin vrch, ležící v oblasti na konci hřbetu asi pět stupňů pod rovníkem, se v konkurenci neztratí.
Tým si oblast nevybral náhodou. Vědci se totiž snažili pořídit přímé pozorování kapalin v tzv. superkritickém stavu mimo laboratoře. Látky v tomto skupenství se pohybují zhruba řečeno napůl mezi kapalinou a plynem. Dokážou rozpouštět materiály jako kapalina, ale zároveň se šíří prostředím podobně jako plyn (tj. difuze u nich probíhá rychleji než v běžných kapalinách). Voda v tomto skupenství je hustší než pára a lehčí než kapalná voda.
K jejich vzniku dochází, když současně se vzrůstem teploty dojde i k nárůstu tlaku. Pro vodu například platí, že musí dosáhnout teploty okolo 375 °C a tlaku nad 22 megapascalů (tj. 218 atmosfér). Superkritické kapaliny se v některých oborech používají běžně, třeba jako náhrada některých organických rozpouštědel. Superkritická voda se vyskytuje například v moderních tepelných elektrárnách.
Ale mimo člověkem vytvořené podmínky se o ní neví. Z popisu mechanismu vzniku superkritických kapalin je však jasné, že jestli by se měly někde objevit, tak v okolí hlubokomořských sopek, kde panuje dostatečně vysoký tlak i teplota. Podle geofyzikálního modelu proniká mořská voda do puklin na mořském dně, a jak se dostává stále hlouběji, rychle se zahřívá, až dosáhne kritické hranice. Jakmile se změní na superkritickou kapalinu, stává se mnohem méně hustou než běžná voda a prudce vylétne ze sopouchu.
Superkritická kapalina
Tolik se alespoň domnívají vědci na základě měření v letech 2005 až 2007. Při nich zaznamenali u jedné ze sopek vždy teplotu nejméně 407 °C, která v jednom případě (asi na 20 sekund) vystoupila až na 464 °C, uvádí zpráva o výzkumu, zveřejněná v odborném časopise Geology.
Podle názoru Koschinské a jejích kolegů může superkritická kapalina představovat důležitý způsob, jak se povrch Země obohacuje o látky z jejího nitra. Tyto kapaliny totiž „vylouhují“ minerály z hornin mnohem účinněji než běžná voda nebo vodní pára. Možná tak výrazně přispívají k životaschopnosti celého mořského ekosystému. Některé prvky, především síra, představují výživu pro život v blízkosti hlubokomořských sopek, který nemůže spoléhat na fotosyntézu. Jiné prvky, například železo či hořčík, jsou důležité pro organismy žijící ve vyšších vrstvách vodního sloupce.
Tým si oblast nevybral náhodou. Vědci se totiž snažili pořídit přímé pozorování kapalin v tzv. superkritickém stavu mimo laboratoře. Látky v tomto skupenství se pohybují zhruba řečeno napůl mezi kapalinou a plynem. Dokážou rozpouštět materiály jako kapalina, ale zároveň se šíří prostředím podobně jako plyn (tj. difuze u nich probíhá rychleji než v běžných kapalinách). Voda v tomto skupenství je hustší než pára a lehčí než kapalná voda.
K jejich vzniku dochází, když současně se vzrůstem teploty dojde i k nárůstu tlaku. Pro vodu například platí, že musí dosáhnout teploty okolo 375 °C a tlaku nad 22 megapascalů (tj. 218 atmosfér). Superkritické kapaliny se v některých oborech používají běžně, třeba jako náhrada některých organických rozpouštědel. Superkritická voda se vyskytuje například v moderních tepelných elektrárnách.
Ale mimo člověkem vytvořené podmínky se o ní neví. Z popisu mechanismu vzniku superkritických kapalin je však jasné, že jestli by se měly někde objevit, tak v okolí hlubokomořských sopek, kde panuje dostatečně vysoký tlak i teplota. Podle geofyzikálního modelu proniká mořská voda do puklin na mořském dně, a jak se dostává stále hlouběji, rychle se zahřívá, až dosáhne kritické hranice. Jakmile se změní na superkritickou kapalinu, stává se mnohem méně hustou než běžná voda a prudce vylétne ze sopouchu.
Superkritická kapalina
Tolik se alespoň domnívají vědci na základě měření v letech 2005 až 2007. Při nich zaznamenali u jedné ze sopek vždy teplotu nejméně 407 °C, která v jednom případě (asi na 20 sekund) vystoupila až na 464 °C, uvádí zpráva o výzkumu, zveřejněná v odborném časopise Geology.
Podle názoru Koschinské a jejích kolegů může superkritická kapalina představovat důležitý způsob, jak se povrch Země obohacuje o látky z jejího nitra. Tyto kapaliny totiž „vylouhují“ minerály z hornin mnohem účinněji než běžná voda nebo vodní pára. Možná tak výrazně přispívají k životaschopnosti celého mořského ekosystému. Některé prvky, především síra, představují výživu pro život v blízkosti hlubokomořských sopek, který nemůže spoléhat na fotosyntézu. Jiné prvky, například železo či hořčík, jsou důležité pro organismy žijící ve vyšších vrstvách vodního sloupce.
