Když jsme jako děti chodily nakoupit do Smíšeného zboží, dostávaly jsme od cesty buď pendreky, nebo mejdlíčka (což byla v podstatě sladká obarvená sádra). Já jsem bral radši mejdlíčka. Před několika lety jsem se s obojím setkal na velikonočním trhu v jednom skanzenu a tak jsem je koupil a nabídl mlaďochům v práci. Ti prskali!

pendrek jsem měla (mám) ráda, zato "mejdlíčka" - z těch se mi chce z.. ještě dneska při pouhé vzpomínce

Jé, takové ty cca 1cm kapsle lékořice v bílé polevě! A zdravé.

Na klasický černý pendrek člověk kápne jen občas na nějakých akcích. Zato ty barevné blívajzy, které jsou vlastně jenom obarvená cukrová hmota, ty se prodávají na každém tržišti.

Před časem ještě prodávali sáčkové Lékorky, to už není vidět. Místo toho se nacpal odporný nasekaný Pedro pendrek, který s lékořicí moc společného nemá. Zase jenom sladký blívajz.

v kazdem obchode lze koupit cisty cerny pendrek/lékořici v pytliku, vetsinou smotany do kolečka ... nebo na poutich 1m dlouhý pendrek

Pozor na to, dánský pendrek má zcela jinou chuť. Je slaný na rozdíl od těch které jsme jedli v mládí. Chuť slaných pendreků je v severských zemích oblíbená. Našinec sí zvyká těžko. To má také vliv na oblibu pendrekové kořalky aqavit.

Slaný pendrek prodávali v Ikee, ale nevím, jestli je tam ještě dnes.