Novinář Egon Erwin Kisch v jednom svém pojednání z roku 1928 hodně dramaticky zakřičel: „Jednou se to přece musí napsat, jaké svinstvo jsme to žrali ve svém mládí.“
Oním svinstvem tedy mínil laskominy dávných pražských dětí, třeba sladké dřevo nebo svatojanský chléb, taky cukrkandl a cicvárkové semínko, které prý bylo dobré hlavně k vyhánění škrkavek z lidského organismu.
Obzvláště mazlivě se zmínil o takzvaném „pendreku“, jehož název byl právem odvozen z německého slova „Bärendreck“ (to jest medvědí hovínko) – měl totiž právě tak odpornou chuť a černil ústa.
