Nikoliv

A víš, že si to nemyslím. Úplně naopak, technické prostředky, hlavně výpočetní a měřící, umožňují získávat a zpracovávat mnohem větší datové sady. Může se tedy správně popsat experiment, zejména pokud jde o jeho úplnost. Holt by to bylo tak, že biologické experimenty by se publikovaly s odpovídající, velmi malou, frekvencí. Mnohem menší než experimenty fyzikální.

Tak jo, každý ať smí za život publikovat nejvýše 8 prací

a vše bude mnohem radostnější a spolehlivější, když na přípravě jedné publikace bude každý z nás moci strávit aspoň 5 let...Práce shrnutá v kvalitní biomedical life science publikaci se mnohdy ani mnohem rychleji stihnout nedá. Teď se chystáme publikovat něco na čem dělá kolega již 10 let...Proti pojetí vědecké práce jako veřejné služby při hledání pravdy a nového poznání, a aristokratické zábavy sloužící k ukojení mé osobní potřeby pochopit jak něco funguje, proti té bych ja sám jistě nic neměl, právě naopak.Akorát doktorandi, kteří potřebují k obhajobě vypustit aslespoň pár peer-reviewed publikací budou mít problém, grantové komise budou mít obtíže posoudit komu podporu dát a komu ne, a daňovému poplatníkovi, dychtícímu po zázračných lécích na všemožné choroby a rakovinu, pokud možno na počkání a teď hned, se bude špatně vysvětlovat na co si nás vlastně vydržuje...Nicméně, nic z toho neřeší realitu, že objem dat z jednoduchého postgenomického experimentu typu RNA-seq je takový, že se po síti stahuje pomalu celou noc a když člověk dostane excelovskou tabulku o 30-ti tisících řádků a a několika sloupcích, nebo mu při literární rešerši vypadne 3000  publikací na dané téma, tak i s pomocí velmi inteligentího a sofistikovaného expertního software má jeho mozek problém z toho množství informací něco chytrého vyčíst a uzavřít. Obzvláště když biologická variabilita mu v tom udělá pěkný guláš a velkou část publikujících ty správné kontroly často vůbec nenapadnou, pokud je tedy "nezapomenou" udělat z nedbalosti nebo schválně...