Pátek 14. června 2024, svátek má Roland
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Sport

Baku bylo zanedbané, teď je to však moderní metropole. Čechy ale čeká sauna, vzpomíná Červenka

Aréna v Baku na Euru zatím spíš zela prázdnotou, i když může být zaplněna z poloviny foto: Pixabay.com

Rozhovor
Mezi jedenácti dějišti letošního fotbalového Eura je Baku tím nejpodivnějším a nejkritizovanějším. Do daleké metropole Ázerbájdžánu, který ani neleží v Evropě, se nyní musí na sobotní čtvrtfinále s Dánskem plahočit český výběr.
  5:00

Podle Bronislava Červenky, jenž v letech 2007 až 2012 působil v tamním Interu Baku, se však za poslední roky zanedbané město proměnilo v moderní sídlo. „Celý Ázerbájdžán šel nahoru, i když to stát stálo obrovské investice,“ vypráví pro LN a Lidovky.cz bývalý zadák řady moravských týmů a současný trenér třetiligové Kroměříže.

‚Je to neskutečné, je to jako sen.‘ Poctivec Holeš se stal doslova hrdinou celého národa

Sobotní duel bude bedlivě sledovat a věří v české vítězství, zároveň je zvědavý, jak se hráči popasují s parným počasím. „Teď je tam pětatřicet až čtyřicet stupňů, a po té sauně na hřišti mně smutno určitě není. Přesto, že se bude hrát až ve dvacet hodin místního času, to bude pro hráče obrovsky náročné. A taky neočekávám velkou návštěvu, maximálně patnáct dvacet tisíc.“

Lidovky.cz: V roce 2007 jste ze Zlína přestoupil do Interu Baku. Co vás do této exotické lokality přivedlo a jak se takový transfer domlouvá?
Tou dobou mi ve Zlíně skončila smlouva, nedohodli jsme se na jejím prodloužení, takže jsem si hledal nové angažmá. Zároveň mi táhlo na třicet a řekl jsem jsem si, že by bylo dobré jít někam do zahraničí. Podstoupil jsem zkoušku v jednom klubu v Kazachstánu a potom jsem odjel za Interem Baku do Bulharska, kde jsem s ním absolvoval jeden zápas a dva tréninky. Trenér mě vzal, a tak jsem s klubem zůstal, podepsal roční smlouvu, kterou jsem pak vždycky prodlužoval.

Lidovky.cz: Jak vás klub kontaktoval? Měl jste nějaké informace o tamním fotbalu?
Přes kamaráda mě oslovil jeden moldavský agent, jestli bych se jim nechtěl zkusit ukázat. Bylo to pro mě těžké rozhodování, protože šlo o neznámou zemi, absolutně jsem nevěděl, co od toho čekat, do čeho jdu. Ale přes počáteční seznamování a peripetie jsem tam vydržel pět let.

Osmifinále Euro 2020 Nizozemsko vs. Česko: Vladimír Coufal po výhře.
Český trenér Jaroslav Šilhavý při vítězném zápase v osmifinále Eura s Nizozemci.

Lidovky.cz: Co na to říkala vaše rodina?
Klukovi bylo kolem osmi, chodil do školy a hrál fotbal, takže jsme se rozhodli, že s manželkou zůstanou doma v Česku. O dovolených a prázdninách za mnou přijížděli, ale jinak byli tady a já tam.

Lidovky.cz: Jak to tam tehdy vypadalo, co se týče fungování, hráčů či úrovně?
Zpočátku to bylo zvláštní. Úroveň hráčů byla dobrá, hrála tam taková různorodá směsice: domácí fotbalisté – my měli v týmu čtyři pět reprezentantů, k tomu Srbové, Rusové, Ukrajinci i nějací Brazilci. Město tehdy ještě působilo staře, zázemí klubu bylo skromnější se starou bázou, žádný luxus, ale zvykl jsem si. Postupně se vše zlepšovalo, v Baku se začalo stavět, vše se renovovalo a dnes to je krásná, moderní metropole.

Lidovky.cz: Jakým vývojem prošel tamní fotbal?
V reprezentaci byli kluci z našeho mančaftu, takže jsme je trošku sledovali. Výsledky nároďáku nebyly dobré, vyměnilo se u něj mnoho trenérů, i známí jako Němec Berti Vogts nebo Robert Prosinečki, teď je tam Ital Gianni De Biasi. Nyní už hrají vyrovnanější zápasy, jsou nepříjemnými soupeři, sbírají body. Stejné je to na klubové úrovni. Dřív měli celky problém probojovat se do základní skupiny Evropské ligy, teď se to Karabachu povedlo sedmkrát za sebou. Je to pro ně velký úspěch a dokazují, že jsou schopni hrát s mančafty střední úrovně dobrý fotbal a získávat body. Tamní úroveň je omezena tím, že asi nedokážou dotáhnout do klubů tak znamenitá jména jako jinde v Evropě, ale fotbalově na tom jsou čím dál lépe.

Lidovky.cz: A co Ázerbájdžánci? Mají k fotbalu vztah?
Jejich vztah k fotbalu je dobrý, jen těch diváků přímo na zápasy opravdu až tolik nechodí. Lepší to je u klubů z menších měst mimo Baku, třeba v Lankaranu jich chodilo deset patnáct tisíc, v Karabachu měli menší stadionek skoro plný, na Neftči Baku přišlo tři až pět tisíc... Teď jsem už to tolik nesledoval, ale myslím si, že stále tam ta fanouškovská tradice není tak velká jako jinde.

Lidovky.cz: Šéfové a sponzoři se na zápasech nechávají rádi vidět?
Nezaregistroval jsem, že by se nějak honosně ukazovali. Samozřejmě když vlastníte klub, je to velká prestiž a v byznysu to otvírá dveře k oligarchům a dalším lidem, kteří tyto věci sponzorují.

Lidovky.cz: Strávil jste tam pět let, což je docela hodně. Jak angažmá hodnotíte po fotbalové i životní stránce? Líbilo se vám tam?
Pro mě to bylo nejlepší angažmá v kariéře. S Interem Baku jsme získali dva tituly, dostali jsme se do finále poháru, k tomu jsme přidali dvě třetí místa, hráli jsme každoročně na špici. Já osobně jsem odehrál osmdesát devadesát procent utkání v základní sestavě. Lidé kolem byli velmi příjemní a měl jsem s nimi velice dobrý vztah, dodneška tam mám kamarády, jsme v kontaktu, a když tam dojedu, potkáme se.

Bronislav Červenka (vlevo) slaví ázerbájdžánský titul s českým spoluhráčem Lubomírem Kubicou

Lidovky.cz: Zažíval jsem nějaká místní specifika, na něž jste si jako Středoevropan těžko zvykal?
Samozřejmě jsem si musel zvykat. Je to přece jen jiná kultura, i když má k Evropě blízko. Člověk se vždycky musí chovat podle místních pravidel, a když to zvládne, neměl by mít potíže. Přestože nás v klubu bylo hodně kluků ze zahraničí, nikdy jsme žádné problémy mezi sebou nebo s ostatními lidmi neměli. Například tamní muži většinou nosí dlouhé kalhoty, přesto nás neomezovali, když jsme nosili kraťasy.

Lidovky.cz: Jak jste trávil volný čas? Ázerbájdžánci prý moc do společnosti nechodí...
Pro ně znamená strašně moc rodina, takže mají radši svůj klid a dokáží se hodně bavit doma v rodinném kruhu. Když jsme si šli někam sednout, byli jsme to spíš my cizinci. S domácími jsme se víc potkávali na oficiálních akcích nebo když se někdo z nich ženil. To jsme pak na poznávali jejich tradice - na takové svatbě pro dvě stě lidí máte u každého stolu svého číšníka, spousta jídla, pití, zábavy. V době, kdy jsem tam byl, jsem si všimnul, že když tancovali, tak na jedné straně spolu muži, na druhé jejich ženy.

Velké akce v Baku za poslední roky

  • 2015 – první vydání evropských her hostila právě ázerbájdžánská metropole
  • od 2016 se Baku zařadilo na termínovou listinu závodů formule 1

  • 2019 – finále Evropské ligy mezi Chelsea a Arsenalem (4:1) bylo posledním zápasem Petra Čecha
  • 2021 – jeden z jedenácti pořadatelů fotbalového ME

Lidovky.cz: V souvislosti s tamním bohatstvím z těžby ropy je na místě otázka, jakou motivací pro vás byly peníze. Jde jich do fotbalu hodně?
S evropskými zeměmi se to nedá srovnat, i když peníze tam do fotbalu proudí. Pro nás provinční hráče, kteří jsou u nás v klubech mimo špičku a mezi něž jsem patřil, jsou určitě zajímavější než v české lize. Člověk si něco přivydělá, ale na celý život se určitě nezajistí.

Lidovky.cz: Už za vás se v Baku začal stavět olympijský stadion pro 67 tisíc lidí, který pak v roce 2015 slavnostně otevírali vedle prezidenta Alijeva také tehdejší šéfové UEFA Platini a FIFA Blatter. Kde se vzaly ambice mít takový velký stadion?
Takové ambice měli vždy. Když předchozí prezident Hejdar Alijev v roce 2003 umřel, jeho syn Ilham převzal státnické křeslo a obrovsky investoval do hlavního města i celého státu: vybudoval infrastrukturu, postavil krásné stavby, obchodní centra, nové domy, byty… Chtěl prostě, aby všechno bylo pěknější a lákavější i pro zahraniční turisty. Dneska se tam jezdí formule 1, což pro mě bylo tehdy nepředstavitelné, na těch cestách se skoro nedalo jezdit ani normálním autem. Zlepšení jsem už zažil, ale největší boom nastal poté, co jsem byl už doma. Celý Ázerbájdžán šel nahoru, i když to stát stálo obrovské investice.

REPORTÁŽ: Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop. Zklamaní Nizozemci nám po zápase gratulovali

Lidovky.cz: Obyčejní lidé se strategií prudkého rozmachu souhlasí? Zlepšuje se i jejich životní úroveň?
V posledních letech jsem tam nebyl, a tak nedokážu říct, jak to vnímají a jestli se zlepšil i jejich život.

Lidovky.cz: Jakou motivaci k úzké spolupráci mají mezinárodní fotbalové orgány, že se v Baku dokonce koná Euro?
Moc jsem to nesledoval a samozřejmě pro mě bylo překvapení, že jedním z pořadatelských míst je Baku. Neleží v Evropě a pro většinu účastníků je i dost z ruky. Zřejmě však svou zemi propagovali tak dobře a dali takové záruky, že jim UEFA nakonec jedno z míst konání odsouhlasila.

Lidovky.cz: Zkušenost však UEFA neměla nejlepší, finále Evropské ligy v Baku před dvěma lety sklidilo kritiku. Za daleké cestování, nezaplněné hlediště, možnost hrozby pro Arména Mchitarjana, s jehož národem vede Ázerbájdžán ozbrojený konflikt…
Konflikt jsem registroval, volal jsem si s kamarádem a zjišťoval situaci. Určitě nic příjemného pro místní lidi, ale každý vojenský konflikt je vždy nepříjemný.

Lidovky.cz: Je to pro evropský, potažmo světový fotbalový trh zajímavé místo s potenciálem?
Jestli to bude do budoucna pro fotbal a špičkové hráče lákavá destinace, to nedokážu říct, ale myslím si, že asi ne. Spíš je to zajímavé místo pro ty, kteří pomalu končí kariéru, ale přitom mají ještě nějakou úroveň. Pár známějších hráčů tam v současnosti funguje, ale nevím nevím. Je to z ruky, tamní liga má pouze osm klubů a z nich jsou konkurenceschopné evropským týmům tak dva tři.

Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia
Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia

Dětská sestra a laktační poradkyně Lucia Berešová se pohybuje ve zdravotnictví již 19 let. Přestože se ke studiu střední zdravotnické školy dostala...