Možná jste to ani nepostřehli, ale fotbal o minulém víkendu prolomil další bariéru.
Nikdy dřív se nestalo, aby tým v některé z top pěti evropských soutěží v mistrovském zápase vedla trenérka. Až poslední lednovou neděli velela z lavičky Unionu ve vítězném domácím utkání proti Darmstadtu drobná dáma s vlasy sepnutými do culíku.
Marie-Louise Etaová, to jméno si zapamatujte.
Zítra vpodvečer, až Union nastoupí v Lipsku, bude spolu s kolegou Danijelem Jumičem udílet pokyny znovu.
A pak ještě jednou, protože hlavní kouč Nenad Bjelica vyfasoval za potyčku v utkání s Bayernem třízápasový flastr.
Asistentka místo něj dorazí i na tiskovou konferenci, kde minulý týden před i po utkání přesvědčivě a detailně vysvětlovala taktické tahy či volbu základní sestavy. Jen jedinkrát přilétla otázka na jiné než čistě fotbalové téma: Co říkáte tomu, že ne každý ženám v mužském fotbale fandí?
Etaová s lehkým úsměvem odpověděla diplomaticky: „Vůbec to neřeším. Dělám to nejlepší pro tým, soustředím se jen na to, co je důležité. A užívám si to.“
Nenad Bjelica, kouč Unionu Berlín, v potyčce s Leroyem Saném z Bayernu Mnichov během bundesligového utkání.
Při zápase to bylo znát. Od postranní čáry koučovala s klidem a samozřejmostí. Když se dohrálo, nakráčela na trávník a poplácala hráče po zádech. Nervozita? Nejistota? Ani nápad, Etaová byla při sledované premiéře přirozená a suverénní.
A co dál? Že by se skutečně rýsovala šance, že na špičce fotbalové pyramidy budou trénovat ženy? Že nebudou jen zaskakovat?
Jednou ta chvíle zřejmě přijde, ale dosavadní pokusy většinou končily rozpačitě.
Jako první to na profi úrovni zkusili v roce 1999 v italském třetiligovém Viterbese, když angažovali Carolinu Moraceovou, někdejší reprezentantku. Usměvavá blondýna dorazila plná energie, se smělými plány, ale vydržela jen dva zápasy. Nejdřív proti ní protestovali drsní ultras, pak jí do trénování mluvil prezident klubu – průkopnice tedy měla všechno, jen ne klid na práci.
ŠÉFKA. Marie-Louise Etaová jako první žena koučuje bundesligový tým. V Unionu Berlín zaskakuje za potrestaného Nenada Bjelicu.
Trvalo spoustu let, než se o revoluci zase někdo pokusil. Až v roce 2014 představil ženu na lavičce francouzský druholigový Clermont, ale napoprvé z toho byla ostuda. Na nabídku nejdřív kývla úspěšná portugalská trenérka Helena Costaová, jenže těsně před startem sezony sama práskla dveřmi, když zjistila, že ji muži z vedení klubu obcházejí a zásadní věci včetně přestupů rozhodují za jejími zády. „Totální amatérismus. Nemají respekt, připadám si jako figurka, která má jen přitáhnout pozornost,“ zlobila se.
Clermont to nevzdal a místo ní přivedl Corinne Diacreovou, což byla trefa: zarputilá dáma s brýlemi si uměla dupnout a solidními výsledky si získala respekt.
Vydržela tři roky, než ji zlákala šance vést ženskou reprezentaci.
V Clermontu ji přitom na začátku vytáčely opakující se dotazy na to, jak se v kabině plné mužů vlastně cítí.
Alex Král (vpravo) z Unionu Berlín v souboji s Fabianem Nurnbergerem z Darmstadtu.
„Samozřejmě, že tam nejsem, když se hráči převlékají,“ vysvětlovala otráveně. „Spousta chlapů trénuje ženské týmy a nikdo se jich na tohle neptá. Můžeme se bavit o fotbale, prosím? O mně už se toho napsalo dost.“
Paní Diacreová snad promine, ale ženy-trenérky v dlouho čistě pánském prostředí zkrátka tématem jsou a budou: minimálně do chvíle, kdy přestanou být výjimkami. Chce to kuráž – nakráčet mezi dospělé chlapy, kterým nikdy dřív dáma nešéfovala, a přesvědčit, že tahle spolupráce může fungovat.
Nedůvěře a pochybnostem se trenérky nevyhnou, možná i proto doteď na Diacreovou žádná kolegyně nenavázala, pokud nepočítáme celkem čerstvou epizodku ze čtvrté anglické ligy.
Hannah Dingleyová dostala loni v červnu dočasně na povel áčko týmu Forest Green Rovers, ale po dvou zápasech ji šéfové převeleli zpátky do mládežnické akademie.
Fotbalisté Unionu Berlín oslavují vítězný gól v bundesligovém utkání proti Darmstadtu.
Právě juniorské ligy mohou být pro odvážné slečny a paní schůdnou cestou v zatím těžko prostupném terénu. Platí to i pro Etaovou, někdejší mládežnickou reprezentantku Německa a vítězku Ligy mistryň. Začínala u žáků a dorostu v Brémách, během covidové pandemie jako jedna z prvních koučovala hráče online přes obrazovku počítače. Tehdy si ji všimli v akademii Unionu, kam loni přesídlila, a když po tragickém startu sezony skončil švýcarský kouč Fischer, posunula se jako asistentka k áčku.
Kuriozita? Snaha o rovnoprávnost? Marketingový tah?
„Vůbec to neberte tak, že jsme chtěli mít u týmu ženu,“ smetl pochybnosti ze stolu prezident klubu Dirk Zingler. „Prostě jsme se rozhodli pro člověka, který už u týmu nějakou dobu působí a má pro tuhle práci všechny předpoklady. Muž, nebo žena? To pro nás nehrálo žádnou roli.“
