Hrát za Česko? Sparťanský tahoun Wilfried je pro

Milan Baroš se v národním týmu možná dočká nového parťáka. A hodně překvapivého.

Jeho jméno? Bony Wilfried.

Šéf fotbalového svazu Ivan Hašek si pohrává s myšlenkou přemluvit útočníka Sparty z Pobřeží slonoviny ke změně občanství a i Wilfriedovi se takový nápad zamlouvá.

Sparťanský střelec by se tak mohl stát prvním cizincem tmavé pleti, který by oblékl český dres. Změna občanství však naráží na úřední překážky, kvůli kterým v minulosti podobné snahy ztroskotaly už dvakrát.

Wilfried by nejprve musel získat trvalý pobyt, a teprve po dalších pěti letech by mohl žádat o občanství. "Zjišťoval jsem podmínky a je to momentálně bezpředmětné," uvedl Hašek.

Gól Wilfrieda v derby

Hašek se o dvacetiletého střelce začal zajímat už v létě, kdy usedl na reprezentační lavičku. "Je to zajímavá myšlenka. Bony je hráč, který by mohl být v budoucnu kandidátem pro národní tým," tvrdí.

O změnu občanství už před lety český svaz usiloval u chorvatského obránce Ašanina nebo bosenského kanonýra Džeka, ale teprve Wilfried by se mohl stát prvním cizincem černé pleti v českém dresu.

"Poprvé se o tom mluvilo už v­době, kdy českou jednadvacítku vedl trenér Lavička. Tehdy se o­Bonym moc nevědělo," vzpomíná hráčův agent Dalibor Lacina.

Ve Spartě se talentovaný fotbalista z Afriky objevil tak trochu náhodou na podzim 2007, když se vracel z nepovedeného testu v anglickém Liverpoolu.

O dva roky později je z něj jeden z klíčových hráčů letenského klubu. V letošní sezoně si v lize připsal tři góly a stejným počtem branek Spartě vystřílel postup do základní skupiny Evropské ligy.

"Přišel sem jako mladý, naučil se česky a asimiloval se. Líbí se mu tady," vysvětluje Lacina Wilfriedův zájem o české občanství.

Rychlonohého útočníka by sice lákala šance zahrát si na mistrovství světa, kam se jeho rodná země na rozdíl od Česka probojovala, jenže dobře tuší, v konkurenci Didiera Drogby nemá moc šancí.

"Z naší reprezentace o mě ještě nikdy neprojevili zájem," přiznává Wilfried. "Teď žiji v Praze, hraji za Spartu, tak je mi to momentálně určitě bližší tady," dodává.

Změna občanství by ostatně mohla ulehčit i Spartě, které by z­tříčlenné kvóty pro hráče ze zemí mimo Evropskou unii, ubyl jeden hráč. Těch má totiž v součastnosti celkem čtyři. "Zatím se to nedalo do pohybu. Nejlepší by bylo, kdyby zájem oficiálně projevil svaz," říká manažer Lacina.

Má to však háček. A velký.

Plány na Wilfriedův "přestup" kazí přísná legislativa, kvůli níž se celá operace minimálně protáhne.

Standardní cestou totiž může cizinec české občanství získat jedině tak, že po pěti letech dlouhodobého pobytu v Česku zažádá o trvalý pobyt a teprve po dalších pěti letech může žádat o občanství.

"Zajímal jsem se o to a všichni mi potvrdili, že to můžeme řešit až po pěti letech," krčí rameny Hašek. Jenže Wilfried žije v Česku teprve dva roky. "Pomohlo by, kdyby se tady oženil s ­Češkou, ale to zatím není aktuální," usmívá se Lacina.

Zahraniční hráč by byl vítán
Rychlé a legální řešení nevidí ani právník Pavel Čížinský, který v ­podobných případech cizince v­Česku zastupuje. "Pokud je tady teprve dva roky a není uprchlík, bude to velmi složité," říká.

Existují sice výjimky, které lze odůvodnit "zájmem České republiky", jenže ty by podle Čížinského pomohly jedině tak, že by si Wilfried mohl s českým občanstvím ponechat i své původní.

"Za pět let už může Wilfried hrát úplně někde jinde. I proto jsem pospíchal," připouští Hašek. Teď mu nezbývá nic jiného než hledat skulinku v zákonech, nebo čekat.

V jednom má však jasno už nyní. Zatímco na zahraničního kouče podle něj český fotbal ještě připravený není, cizinec v národním dresu by fanouškům nevadil.

"Kdyby tady hrál už pět let, byl by to vlastně Čech," tvrdí Hašek.