Der Plastikklub, neboli klub z plastiku. Přezdívka, kterou Leverkusenu napařilo Německo hned od první sezony. Proč? Neměl tradici. Alespoň ne takovou, jako jeho konkurenti, kteří postupem času z elitní fotbalové mapy vymizeli.
Aktuálně má však v Německu jen deset týmů odehráno více utkání mezi elitou než právě Leverkusen. Ten nechyběl v jediném ročníku bundesligy už od roku 1979. Stejným počinem se mohou pyšnit jen dva největší giganti současné německé kopané: Bayern Mnichov a Borussia Dortmund.
A přesto není Leverkusen německému fanouškovi kdovíjak sympatický. Ačkoli v jeho dresu postupně naskakovaly hvězdy typu Bernda Schustera, Rudiho Völlera, Ulfa Kirstena či Michaela Ballacka…
  |
Hlavní důvod? Už od zmiňovaného roku 1979 jej bralo široké obecenstvo, podobně jako v letech nedávných RB Lipsko, za poměrně narychlo vystrojený klub, v jehož pozadí stojí silný chemický koncern.
Ale právě v případě Bayeru to není tak, jako u Lipska, které si pořídila firma jako marketingový nástroj. V Leverkusenu se hraje fotbal už od roku 1904. Tehdy se 170 zaměstnanců farmaceutické společnosti Bayer rozhodlo, že požádá majitele o pomoc s vystavením mužstva. Stejně jako stála ve Francii u zrodu Sochaux automobilka Peugeot. Podobně jako vypomohl vzniknutí klubu v nizozemském Eindhovenu Phillips (PSV).
Michael Ballack v Leverkusenu.
Právě proto může Leverkusen, na rozdíl od Lipska a ostatních německých celků, používat ve svém názvu jméno majitele. Bayer totiž figuruje v jeho strukturách od samého začátku.
Ušatý pohár na dosah
Klubu v historii nepomohl ani fakt, že neměl kdovíjak úžasné fanoušky. Za hranicemi města neměl téměř žádné, na tribunách vlastního stánku pak v uvozovkách němé.
Ač regionální rival Dortmundu či Schalke postupně nabíral na síle, jeho popularita v Německu klesala. Vrcholem Bayeru byl v roce 1988 zisk Poháru UEFA, předchůdce nynější Evropské ligy. Němci sice v první finálovém duelu s Espanyolem Barcelona prohráli 0:3, ale v odvetném klání se do bitvy o primát vrátili a navzdory špatně rozehranému penaltovému rozstřelu nakonec slavili.
Po úspěchu na mezinárodní scéně přišel i první triumf na té německé. Díky trefě legendárního Ulfa Kirstena dosáhl Bayer v roce 1993 na vítězství v domácím poháru.
Hráči Leverkusenu slaví gól do sítě Slavie
Těžce se rodící výhra nad amatéry z Herthy Berlín nakonec vynesla Leverkusenu první a dodnes jedinou domácí trofej. V následujících letech byl Bayer pětkrát druhý a stejněkrát třetí v bundeslize. Nejvíce bolestivý je však pro příznivce „Werkself“ dodnes rok 2002. Nejenže fotbalisté Leverkusenu ztratili bundesligový titul, i když měli tři kola před koncem náskok pěti bodů před BVB, ale také prohráli finále poháru. Především však neradi vzpomínají na hořký konec spanilé jízdy Ligou mistrů, během níž vyřadili Barcelonu, Juventus, La Coruňu, Liverpool i Manchester United. V posledním boji však podlehli 1:2 Realu Madrid.
Trošku jiné ambice
A právě Liga mistrů je v posledních letech německému klubu trošku cizí. Za posledních pět let hrál Leverkusen milionářskou soutěž jen dvakrát. Vděčí za to i další plastickým klubům, který ho v nejvyšších patrech ligy častokrát nahradili. Možná i proto se nenávist fanoušků v Německu obrátila někam jinam. Konkrétně na Wolfsburg (Volkswagen), Hoffenheim (SAP) a Lipsko (Red Bull).
Mezi střelce Leverkusenu se zapsal také Patrik Schick.
Leverkusen tak své ambice soustředí jinam. Dnes už je spíše klubem, který slouží hráčům jako odrazový můstek do lepší společnosti. K evropské smetánce se takhle z Bayeru vyšvihli Heung-min Son (Tottenham), Bern Leno (Arsenal) či naposledy letos v létě Kai Havertz (Chelsea).
To, že se časem nenávist od Bayeru odklonila, souvisí i s jeho pojetím hry. Leverkusen, který se finančně nevyrovná největším rivalům, si především pod vedením Petera Bosze počíná ultraofenzivně. Na svůj hrot teď napasoval i českou zbraň Patrika Schicka a právě o útočných choutkách německého klubu se přesvědčila i pražská Slavia. Dost možná i dva týdny po výprasku 0:4 v BayAreně brankář sešívaných Ondřej Kolář úplně nejlépe nespí.
