Obě miliardové říše vystupují v roli otloukánků, s šampionátem se rozloučily už po základní skupině. Třeba Indie v ní třikrát prohrála, a pokaždé nejméně o čtyři branky. Čína měla k postupu blíž, ale nedokázala porazit domácí Katar ani Uzbekistán.
GRAFIKA (po kliknutí se zvětší)
Větší pokrok se přes zřejmou snahu nedostavil v Číně, ačkoliv v souvislosti s olympiádou v Pekingu se povedl v celé řadě jiných sportů. I proto pořadatelská země získala na domácí půdě 51 zlatých medailí a neměla v hodnocení národů konkurenci. Ne všechno ale jde přesně naplánovat a provést podle vládních pokynů.
Vzestup fotbalu brzdí zaostalost v tréninku, rozsáhlá korupce i slabá hráčská základna. Čína má zhruba stejně registrovaných fotbalistů jako Anglie, ta má ale sedmadvacetkrát méně obyvatel. Přesto je určité zlepšení znát. Nejlepší čínští fotbalisté už získali angažmá v Evropě, několik jich nastoupilo v anglické lize. Dnes jednoho zástupce Číny najdete v německé bundeslize, tři působí v nejvyšší soutěži v Portugalsku.
To jsou místa, kde se žádný indický fotbalista v současnosti nemá nárok uchytit. O Indii mluvil šéf FIFA Sepp Blatter jako o "spící velmoci". Jenže místo budíčku se dál prohlubuje její spánek.
Když do Dillí zavítal nedávno ředitel fotbalové akademie Arsenalu Paul Shipwright, dal najevo údiv, proč se fotbalu v Indii nedaří víc. "Vždyť v kriketu nebo pozemním hokeji dokážou porazit kohokoliv. Prostě fotbalu nevěnovali pozornost," podělil se o své pocity.
Indické neúspěchy se často svádějí na nedostatečnou výšku hráčů. "Pokud nasadíte útočníka, který má 1,70 m, těžko si poradí s urostlejšími obránci," citovala agentura Reuters indického novináře Jaydeepa Basua a přidala podpůrný argument. Když Indie před 49 lety jedinkrát vyhrála asijské mistrovství, měla sedm hráčů vyšších než 180 centimetrů.
'Indům chybí hlavně fotbalovost'
To ale Shipwright vidí jen jako výmluvu. Indům podle něj schází hlavně lepší schopnosti, kterými by vymazali výškový handicap. "Podívejte se na Messiho. Také nemá ani 170 centimetrů," nabídl výmluvný příklad. Při pojmenování jádra problému nakonec dojdete k podobným zjištěním jako v Číně. "Po celé Indii uvidíte spoustu dětí, co běhají za míčem po ulici. Nemají ale šanci se vyvíjet," vyjádřil se bývalý trenér indické reprezentace Steven Constantine.
Hlad po fotbalu v Indii určitě existuje, jen je potřeba ho lépe podchytit. Když před dvěma lety nastoupil v Kalkatě brankář Oliver Kahn k závěrečnému utkání v kariéře, přihlíželo zápasu jeho Bayernu Mnichov s místním klubem Mohun Bagan neuvěřitelných 120 tisíc diváků. "Před větší návštěvou jsem nikdy nehrál," dojala brankáře kulisa, která mu tleskala, když naposledy odcházel z hřiště.
Značný ohlas vyvolal také film Blafuj jako Beckham. Britská komedie z roku 2002 zachycuje příběh dívky indického původu, která si přes odpor rodiny prosadí, aby mohla hrát fotbal, a nakonec se ještě setká se svým idolem – slavným anglickým záložníkem. V Indii po uvedení snímku vznikla vůbec první ženská fotbalová liga. Příběh fotbalu v Číně a Indii na jednoznačný happy-end ještě čeká.
