VIDEO: Julišson? ‚Rozhodně jsem ho dal já,‘ smál se autor sparťanské vítězné trefy Karlsson |
V horních patrech národního stadionu Ta’ Qali, kde ke svým zápasům nastupuje maltská reprezentace, sledoval s elektronickou cigaretou ambasador přípravného turnaje Tipsport Malta Cup Jaromír Blažek zápasy Sigmy Olomouc, Zbrojovky Brno či slovenské Trnavy. V příjemném lednovém prostředí, kde se teploty pohybovaly okolo dvaceti stupňů a místní víno teklo v podstatě na každém rohu proudem, si brankářská legenda Sparty rezidenci představit dokáže, ne však hned.
„Ano, letní sídlo si tu dokážu představit. Myslím si ale, že na to mám ještě nějaký rok čas. Je to tady krásné a počasí je skvělé, ale jezdí tu sem hlavně důchodci a ti, co vyznávají stejné pohlaví,“ směje se v rozhovoru pro LN Blažek.
Lidovky.cz: Zvykl jste si na život po fotbalové kariéře?
Ohlásil jsem konec už ve chvíli, kdy začínala moje poslední sezona v Jihlavě a měl jsem rok na to se s tím smířit. Dostal jsem šanci si ještě zachytat, takže to bylo hrozně fajn. Po fotbale člověku samozřejmě něco chybí, pokud ale nezůstane zapšklý a jenom sedí doma na zadku a přemýšlí o tom, jak to bylo krásné, tak se to dá zvládnout. Hned po mém konci jsem si začal dělat trenérské licence a snaha fungovat okolo fotbalu. Hledal jsem něco, co by mě bavilo a nemusel doma sedět na zadku.
Lidovky.cz: V současnosti připravujete juniorské naděje v Bohemians.
Jsem tam už třetím rokem, vzniklo to po telefonátu. Michal Petrouš nastoupil k devatenátce a dohodli jsme se na tom, že budu mít na starost všechny brankáře v mládežnických kategoriích Bohemky od dvanáctiletých dětí po devatenáctileté s tím, že ta devatenáctka je hlavní a musím tam být i na zápasech. Není to práce, ve které bych byl ale denně.
Lidovky.cz: Jaké to je trénovat mladé naděje?
U dospělých se počítá s tím, že už je moc nenaučíte a je to spíše o udržování brankáře v ideální psychické pohodě a rozebírání situací v zápase. Mladé kluky učím, jak mají trénovat, chovat se, co mají jíst. Chytlo mě to.
Lidovky.cz: Změnilo se trénování brankářů za ty roky?
Poslední roky slýchám přirovnání jako česká brankářská škola, německá či španělská. Samozřejmě, současné trendy sleduji taky, ale pořád je to o tom, aby brankář zabránil gólu. V současné době je samozřejmě velkým plusem, když brankář umí nohama, ale jeho primárním cílem je branku nedostat. A o tom to je.
Rozdíl byl mezi Spartou a tím ostatním
Lidovky.cz: Za svoji kariéru jste prošel čtyřmi hlavními kluby v Praze, jak se lišily?
Rozdíl určitě byl mezi Spartou a tím ostatním. Troufám si říct, že v té době úplně ve všem. V zázemí, profesionalitě a celkovém přístupu. Ve Slavii jsem vyrostl od svých dvanácti let, prošel jsem tam mládeží, a pak se zapojil do áčka. Tam jsem ale moc šancí nedostal a chodil jsem po hostováních a následně využil toho, že mi končí smlouva. Co se týče Bohemky, tak ta v té době nebyla velký klub a nemohla si dovolit sedmnáct hráčů. Tam byla základní sestava plus tři kluci na střídání, kteří mohli naskočit a to se týkalo v podstatě jen příprav. (úsměv) Měli jsme přípravu, která trvala měsíc a odehráli jsme patnáct zápasů. Pak se ale stávalo, že tam trenér Petržela náhradníky nasadil, o půli je vystřídal a seřval, že hráli blbě a zase to šlo všechno zpátky k těm stabilním hráčům. Byla základní jedenáctka, plus jsme měli tři hráče na střídání. (smích) Na Žižkově jsem byl v podstatě jenom rok za pana Čekana, když všechno tak nějak fungovalo.
Lidovky.cz: Se Spartou jste zažil šest titulů a jste jednou z poslední tváří Železné Sparty. Na jakou oslavu vzpomínáte nejraději a vedl jste nějaké?
Když jsem přišel do Sparty a byl u prvních dvou titulů, tak je vedli jiní bombarďáci. Horst Siegl, Vratislav Lokvenc, Michal Horňák, to byla generace, to jsem ani nemohl řídit. Já jsem rád, že jsem měl možnost tuto část své kariéry zažít a dodnes jsem s klukama v kontaktu. Na každý titul vzpomínám jenom v tom nejlepším, ale asi ty první dva jsou pro mě nejvíc, to utkví v paměti hodně. U oslav taky záleželo na čase, kdy se vám povede udělat titul. Když se vyhraje v posledním kole, tak jsou kratší. Když je o titulu rozhodnuto už pár kol před koncem, tak je prostor na oslavy větší. Můj první titul byla minimálně dvoudenní oslava. (smích) Po titulech Sparty se jezdívali parníky na Vltavě, jeden rok se nám to povedlo dokonce i s hokejistama. Samozřejmě se čekalo až do konce posledního kola a hodně záleželo na trenérech.
Lidovky.cz: Který byl v tomto ohledu tvrdší?
Když čtyři kola před koncem máte titul a je normální trenér, tak chápe, že už tam taková motivace není a mužstvo slaví, když může. Zažil jsem třeba s trenérem Hřebíkem, který si ani nešel pro medaili, protože byl naštvaný, že jsme z posledních čtyř kol třikrát remizovali.
Lidovky.cz: A jak to bylo se srovnáváním mladších spoluhráčů? Byli trenéři, kteří vás k tomu naváděli?
Nemyslím si, že by nás museli nabádat. Co se týče Sparty, tak k nám přišli z dorostu Václav Kadlec či Ladislav Krejčí a fungovali dobře. Nebyli nafrněný a nemysleli si, že si z nich sedne každý na zadek.
Lidovky.cz: Václav Kadlec přiznal, že po jednom z prvních tréninků cestou z tréninků brečel, že na to nemá. Pomáhali mu starší v té době?
Zkušenější hráč po té době vidí, jestli jsou mladí příchozí hráči dobří nebo špatní. Když byl někdo horší, tak to dostal znát, u Venci jsme ale viděli, že je v něm obrovský potenciál. Musel se s tím ale poprat sám, nefungovalo to tak, že by ho někdo vodil za ruku. A on to nakonec zvládl dobře.
Lidovky.cz: A co se týče cizinců? Na Manuela Pamiče s Niklasem Hohenederem jste během zápasů uměl pěkně vylítnout.
Niki Hoheneder přišel na stopera a bylo to takové všelijaké. Někdy hrál, někdy ne. U Pamiče to bylo jiné, ten hned nastupoval v základu. Ale to je ono, lidi vidí jen to, co bylo na hřišti, ale nevidí kabinu. S Pamičem to na hřišti několikrát vypadalo, že ho člověk seřve a nenávidí, ale vůbec to tak nebylo. Nakonec mi přišlo, že to naopak ocenil, byl nový a opakoval dokola ty stejné chyby. Když to udělal popáté, tak tam muselo být důraznější upozornění.
Lidovky.cz: A obecně přínos zahraničních hráčů v lize?
Jednoznačně musí převyšovat našince. Přijde mi, že se k nim často zachází až moc servilně, když se člověk podívá po zahraničních klubech, tak všude musí umět řeč. U nás někdo neuměl říct ahoj půl roku a to nic nedělo a bylo v pohodě.
Lidovky.cz:Během kariéry jste uměl být impulzivním hráčem. S kým jste se nejvíce chytl?
Já nevím, jak to mají hráči v současné době úplně, ale můj názor se z naší party nikdy nezměnil. To co se stane na hřišti, se stane na hřišti a to stejné platí i o kabině.
Hübschmanovi jsem sehnal na Slapech chalupu
Lidovky.cz: A naopak váš největší parťák?
Bylo tam hodně kluků, je těžké někoho jmenovat. Samozřejmě s Tomášem Řepkou, když se vrátil, s tím jsem se viděl naposledy, když vydával knížku. Jmenovat můžu i Marka Matějovského či Tomáše Hübschmana, který do Sparty zapadl velmi dobře, dokonce jsem mu nedaleko nás na Slapech sehnal chalupu.
Lidovky.cz: Po čtyřech letech vašeho působení na Letné přišel Daniel Křetínský, jaký je to podle vás člověk?
Já se z Danem poprvé viděl, když jsme odjížděli na Euro do Portugalska a když mi ho přivedli, tak jsem ani nevěděl, kdo to je a říkal jsem mu ahoj. On to byl takový mladý kluk. (smích) Já osobně jsem s ním nikdy neměl žádné problémy, jednou jsem s ním akorát v něčem nesouhlasil.
Lidovky.cz: Jak to dopadlo?
Sám ani nevím. To bylo v době, kdy odešel Karel Poborský po té SMS zprávě.
Lidovky.cz: Dal jste mu najevo svůj nesouhlas?
Ani ne. Měli jsme jen sezení, kde bylo více starších hráčů a řešil se spíš trenér Hřebík než Karel Poborský. Já s ním nesouhlasil v tom, že Hřebík je úspěšný trenér. Dan měl nějaké argumenty pro, já měl ale svůj názor jiný.
Lidovky.cz: Co vám na to řekl?
Neřekl mi na to nic, byla to moje námitka na to, co řekl. To byla vlastně jediná chvíle, kdy jsem s ním nesouhlasil.
Lidovky.cz: Chodil za vámi Daniel Křetínský do kabiny?
Obecně šéfové chodí do kabiny na začátku sezony, kdy vám stanovují cíle, ale u Dana bych musel hodně pátrat. (přemýšlí) Jednou o nepovedeném poločase přišel do kabiny a byl hodně rozladěný. Byl to takový klasický kartáč, ale já podobné věci rád zapomínám.
Lidovky.cz: Poté přišel odchod do Norimberku, snil jste o tom si vyzkoušet zahraničí?
Já už měl nabídky i předtím. V době, kdy Spartu přebíral Daniel Křetínský, tak jsem měl před podpisem smlouvy do Borussie Mönchengladbach a Dan přišel a první věc, co mi říkal byla: Já o tom všem vím, že měli sem přijet a domluvit se, ale já to odvolal. Nemůžu tě pustit, akorát jsme koupili Spartu a kdybychom pustili tebe, tak by to nebylo dobrý. Pak ale přišel Norimberk, nepřišlo mi to ale nějak jiné oproti Česku. Dojímá mě, když Krmenčík přestoupil do Brugg a říkal, jak tam všichni o dost více trénují a jsou profesionálové. Přitom je to úplná blbost, jediný rozdíl je v tom, že je tam větší konkurence.
Lidovky.cz: Když jste nastoupil v české reprezentaci, tak ani jednou neprohrála. Mrzelo vás, že jste byl v době vrcholných časů v pozadí?
Kecal bych, kdybych řekl, že mi to nevadilo. Na druhou stranu ale dokážu pochopit, když někdo chytá ve Spartě a někdo v Chelsea. S Petrem Čechem jsem ale vždycky vycházel dobře a respektuju ho, že bychom ale byli kámoši to se také říct nedá.
Lidovky.cz: Co současná Sparta? Vzpamatovala se z éry Stramaccioniho?
Těžko říct, každopádně bylo určitě velmi pozitivním krokem, když to přebral Václav Kotal. Teď je otázkou, za jakou dobu bude Sparta schopná reálně myslet na titul a ohrozit Slavii. Stramaccioni Spartu ale stál spoustu let hrabání se z pomyslného bahna.
Lidovky.cz: Má Sparta na to zapotit Slavii na jaře v boji o titul?
Tam je hodně otázka, jak na tom bude Slavia. Je tam spoustu spekulací, jestli někdo někoho koupí. Jestli ale zůstanou pospolu tak si myslím, že je o titulu rozhodnuto. I když kdo ví, jak všechno může v současné situaci dopadnout.
Lidovky.cz: Kteří hráči ze současného kádru se vám líbí nejvíce?
Mě se teď někdo nedávno ptal ohledně reprezentace a já mu říkal, že by se mi nejvíce líbilo, kdyby Jarda Šilhavý hrál s reprezentací na dva útočníky a postavil vedle sebe Schicka s Adamem Hložkem. Pro mě bylo úžasné vidět, když Sparta hrála na dva útočníky a vedle Juliše Hložka postavila. Adam je komplexní hráč, co se týče rychlosti zakončení a celkově tak všeho, Lukáš Juliš je hráč do vápna podobný Horstovi Sieglovi. Lukáš Juliš se obrovsky zlepšil a zklidnil v hlavě, už to není ten splašený mladý kluk, teď je pro Spartu v podstatě nepostradatelný.
Lidovky.cz: A situace v brankovišti?
Sparta měla vždy kvalitní brankáře, potřebuje mít jasně danou jedničku. Mrzí mě, že dlouho dobu nemá Sparta brankáře v reprezentaci. V tuto chvíli je tam velký přetlak, je důležité si zvolit jasnou jedničku a gólmany často nestřídat, potřebují cítit důvěru.
Lidovky.cz: Během kariéry jste byl velkým oblíbencem fanoušků, jste s nimi stále v kontaktu?
S mladýma klukama, který teď chodí fandit v kontaktu úplně nejsem, s těmi ale v mém věku ano. Každý rok máme sraz na hospodě na Jarově sraz s různými skupinami fanoušků. Petr Kouba a Lumír Mistr tam minulý rok slavili padesátiny a rád jsem se tam podíval.
Lidovky.cz: Je pro vás sen se jednou na Spartu vrátit coby trenér či funkcionář?
Můj sen je to stále, ale myslím si, že se mi nesplní. Když se to nesplnilo personám jako Horst Siegl, Jiří Novotný či Ivan Hašek, tak já oproti nim taková persona nejsem. Pro nás tam v tuto dobu asi není místo, Sparta mi ale do života dala hrozně moc a já sem jí to připraven kdykoliv vrátit.