Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Sport

Slávisté vyrazili do Milána. V minulosti tam vládli a skrývali Bicana

Jan Bořil slaví veledůležitou branku. foto: ČTK

Praha/Milán - V roce 1938 znemožnili jeho předchůdkyni Ambrosianu, v úterý proti Interu vstoupí do Ligy mistrů. Slávističtí fotbalisté po 81 letech opět vyrazili do Milána a už nemuseli nikoho skrývat. Tenkrát před válkou se báli o Josefa Bicana.
  10:11

Byla to tehdy dokonale utajená akce, tak trochu bojovka. Novináři taktně mlčeli a slávističtí pohlaváři se modlili, aby se jejich plány nevymkly kontrole.

V létě 1938 doba byla složitá, ve společnosti bobtnalo napětí z blížící se války. Přesto se právě tehdy rodil pozoruhodný úspěch červenobílé fotbalové historie: jediný triumf v ceněném Středoevropském poháru a na cestě k němu senzační vítězství 9:0 nad italskou Ambrosianou, dnes známou jako Inter Milán.

„Všude vládla nervozita, obavy z toho, co přijde. Ale my jsme prožívali nejšťastnější dny,“ líčil v knize Pět tisíc gólů Pepi Bican, hvězda první kategorie. A také hlavní hrdina nevšedního příběhu.

Středoevropský pohár byl nejvýznamnější klubovou soutěží a Slavia v něm od prvního ročníku nikdy nechyběla, jenže jí scházela trofej. Zatímco Sparta už měla dvě, slávisté na úspěch marně čekali a v Evropě se jí poněkud škodolibě začalo přezdívat „věčný korunní princ.“

„Tenkrát, v roce 1938, ve Slavii podřídili všechno tomu, aby se téhle nálepky zbavili. Zvýšili prémie, hráči jezdili před zápasy na soustředění, což nebývalo zvykem. Třeba před Ambrosianou bydleli v Jevanech, na Ferencváros se zase připravovali v Poděbradech,“ vypráví fotbalový historik Vladimír Zápotocký. „A v tom všem hrál nezaměnitelnou roli Bican.“

Bican, jenž coby Vídeňák stále neměl vyřízené československé občanství. A protože se po březnovém Anšlusu přes výzvu nepřihlásil ani o říšské doklady, zbyl mu jen propadlý pas vydaný v roce 1933 najednou neexistujícím Rakouskem.

Jan Bořil slaví veledůležitou branku.
28. SRPNA: BOŘIL ZBOŘIL KLUŽ. Jediným českým pohárovým zástupcem na podzim byla...

Což Slavii postavilo před nečekanou otázku: Jak dostat nejdůležitějšího hráče na klíčové duely do Itálie?

Pozor na hnědé košile

Ve třicátých letech na zápasy nikdo nelétal, všechny mančafty po Evropě cestovaly po železnici, jenže to si Bican tenkrát dovolit nemohl. Šuškalo se o tom, že by ho cestou přes Říši vyhmátli Němci a on by musel narukovat do wehrmachtu.

„Měl jsem strach, aby mě hnědé košile někde nevytáhly z vlaku. ‚Tak pojď, chlapečku, jsi přece náš občan, jaképak skrývání.‘“

Proto ve Slavii vymysleli plán B a doufali, že se nic nepokazí.

„Podplatili Jugoše a Italy, byl do toho zapojený i československý konzul, Pepi letěl do Splitu, odkud ho vezli lodí do Itálie, takže když tým přijel vlakem do Milána, on už na něj na nádraží čekal. Nikdo se o té akci nesměl dozvědět, báli se kvůli Němcům, aby se nic nevykřičelo,“ přibližuje historik Zápotocký.

Novináři o všem diskrétně mlčeli, se Slavií a Bicanem proti Německu drželi basu. A cestu týmu z Prahy přes Mnichov až na sever Itálie k čtvrtfinálové odvetě podrobně mapovaly jakoby nic.

„Výprava odjela v 15.36 hod. z Wilsonova nádraží a jede přímo až do Milána, kamž dorazí v pátek 11.25 hod.“

„Celní prohlídka v Brodě nad Lesy minula zcela hladce a v Mnichově již byla Slavia očekávána přáteli z tamního klubu 1860 v čele se sekretářem Jakubusem, kteří obstarali Slavii místa v mnichovském rychlíku do Milána.“

Už tenkrát před odvetou čtvrtfinále to byla triumfální jízda. V Plzni a v Domažlicích na hráče čekalo občerstvení i s plzeňským pivem, lidé mávali československými vlajkami, přáli mnoho štěstí a gratulovali.

Vždyť Slavia do Milána cestovala s obrovským devítigólovým náskokem v zádech, který si nahrála v Praze na Letné. Proto si v Itálii dopředu vyřídila prodloužený pobyt až do semifinálového utkání s Janovem.

Nikdo nepochyboval, že se v něm český tým představí.

9:0! K nevíře!

„Velkolepé vítězství Slavie nad Ambrosianou před jásajícím hledištěm na Spartě znamená největší porážku mistrovského klubu Itálie v jeho historii a rekordní score Středoevropského poháru od založení soutěže,“ hlásil po prvním utkání Polední list.

Čtyři góly dal Bican, po dvou Horák s Vytlačilem a s jedním přispěl Bradáč. Po desáté trefě volalo nenasytné publikum - dvaadvacet tisíc lidí! - marně. A ti, kteří na stadionu nebyli a o výsledku se pouze doslechli, pochybovali.

„Omluvme je, vždyť to bylo opravdu k nevíře,“ psal populární sportovní časopis Star. A podobný motiv se opakoval i jinde: „Nestačili jsme ujišťovati nedůvěřivé tazatele telefonem, že to není nepodařený žert.“

Co na tom, že v odvetě na slavném a takřka prázdném San Siru tým Ambrosiany přitvrdil a v úmorném horku Slavii přece jen přetlačil 3:1. Italové na svůj tým pískali, zato soupeře odměnili nadšeným aplausem.

„Meazza nebo Ferrari, velké hvězdy Ambrosiany, byli čerství světoví šampioni a po mistrovství ani nedostali dovolenou. Rovnou museli naskočit do Středoevropského poháru. Prvním kolem ještě tak tak prolezli, ale v tom druhém proti Slavii sotva tahali nohy,“ popisuje Zápotocký okolnosti slavného slávistického triumfu.

Za postup dostal každý hráč Slavie 1 800 korun, jen Bican inkasoval dvojnásobek, což měl ve smlouvě. „Za finále mají hráči přislíbeno 2 500 Kč. To je peníz, který již stojí za mimořádnou námahu,“ informoval dobový tisk.

V Itálii slávisté v červenci 1938 zůstali celý týden, po postupu přes Ambrosianu si užívali si v letovisku Bellagio u jezera Como, lehce trénovali před duelem proti Janovu a pak už nasedli do zpátečního vlaku. Tedy kromě Bicana, který se československého pasu dočkal až v srpnu a domů musel znovu přes Split. Legálně mohl cestovat až na finále do Budapešti.

Slavia ho v září nad Ferencvárosem vyhrála 2:0, což po domácí remíze 2:2 málokdo čekal. Vlastní fanoušci Slavii po prvním utkání vypískali, odcházeli rozčarovaní, týmu před odvetou vůbec nevěřili. Přesto se s ním nakonec radovali.

Jenže ne na dlouho. Osmnáct dnů po finále byla dojednána mnichovská dohoda – a na fotbal se rázem zapomnělo.

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Zahradník/údržbář budov

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha