Sobota 28. ledna 2023, svátek má Otýlie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Sport

Ve čtrnácti měl u hlavy pistoli překupníka. Richarlison odolal drogám i penězům, teď táhne Brazílii na MS

Brazilský útočník Richarlison se raduje ze svého gólu v osmifinále mistrovství světa. foto: AP

Vyrůstal v prostředí plném drog, jako kluk kromě hraní fotbalu musel pracovat. Teď brazilský útočník Richarlison střílí góly na mistrovství světa.
  9:47

Pár žonglů hlavou pro oklamání dorážejících soupeřů, pak narážečka se spoluhráči, bleskový náběh do vápna mezi korejskými zadáky a suverénní zakončení levačkou. Z této úchvatné akce v pondělním osmifinále s Jižní Koreou (4:1) zvyšoval po necelé půlhodině hry na 3:0. Předtím už stihl zařídit penaltu, když se přimotal do odkopu Džongu Woo-jongovi, z níž se trefil Neymar.

Nebo vás víc nadchl jeho dvougólový večer v úvodním skupinovém utkání proti Srbsku, když si při druhé brance nadrazil přízemní centr Viníciuse Júniora nad hlavu a poté při otočce efektními nůžkami napálil balon k tyči? Komentátor rozhlasové stanice Talksport Joe Shennan tuto branku označil za „jednu z nejlepších v historii mistrovství světa“ a jejího autora za „geniálního“.

Pětadvacetiletý Brazilec Richarlison de Andrade si za tři duely na letošním mistrovství světa, do nichž zatím nastoupil, vytvořil velmi slušné portfolio parádních momentů, jimiž zručně notuje do rytmu působivé samby „kanárků“. „Trenér mi neustále opakuje, že mám čich na góly, ať toho využiju. Byl to kouzelný večer,“ zářil coby muž zápasu se Srbskem.

Všude byly drogy a zbraně

Cesta k těmto báječným chvílím však byla notně svízelná. Dětství mladíka s krátkými odbarvenými vlasy bylo velmi těžké, protkáno všemožnými útrapami – zkrátka příběh podobný milionům dalších v Jižní Americe, s tím rozdílem, že Richarlisonova story zamíříla ke šťastné pointě.

Narodil se v padesátitisícovém městě Nova Venécia na jihovýchodě Brazílie coby nejstarší z pěti dětí. Jeho táta pracoval jako kameník, máma dělala uklízečku a prodávala zmrzlinu, takže rodina měla hluboko do kapsy.

O svém rodišti říká: „Je to místo, kde mám celou svou rodinu, své nejlepší přátele a mám ho moc rád.“ Je to ale také prostředí, kde se dá velmi lehce sklouznout na šikmou plochu. „Všude tam byly drogy a zbraně,“ zamračí se při otevřeném povídání Richarlison. „Většina mých kamarádů šla prodávat drogy na ulici, protože v tom viděli snadný a velký výdělek. Říkali mi: Pojď sem, nebuď malá holka, zakuř si s námi, pojď taky prodávat, můžeš si vydělat mnohem víc peněz. A spousta z nich je teď ve vězení, další jsou mrtví. Snadno jsem se mohl vydat touto cestou.“

On se však zlákat nenechal, od své rodiny i fotbalových mentorů věděl, že je to špatné. „Mí trenéři spolupracovali s policií a vždycky mi radili, co mám dělat, co je správné a co ne. A stejné to bylo i doma. Proto jsem si nevybral kriminální život.“

Brazílie - Jižní Korea 4:1, hotovo za půl hodiny. Krásné branky i vydřené snížení

Což o to, peníze potřeboval, musel přispívat na živobytí rodiny, ale místo nelegální činnosti nádeničil pouličním prodejem čokolády, zmrzliny, mytím aut nebo pomáhal dědovi s pěstováním kávy a arašídů.

Když mu bylo čtrnáct, zažil chvíle hrůzy. Kdosi mu najednou přiložil k hlavě pistoli. „Asi si mě s někým spletli. Byli to překupníci drog, kteří si mysleli, že jim jdu krást drogy, ale já jsem si jen hrál s kamarády,“ líčil hororový zážitek. „Měl jsem velký strach, protože stačilo stisknout spoušť a byl by konec. Řekl nám, že jestli nás ještě jednou najde, bez řečí nás zastřelí – mě i mé kamarády. Otočil jsem se a dal na útěk. Do té ulice jsem se už pak nikdy nevrátil.“

Vlastní kopačky v sedmnácti

Fotbal okoukal u svého táty, který hrál za místní celek rovněž jako útočník. „Byl velmi dobrý, dával hodně gólů. Jednou se trefil dokonce sedmkrát v jednom zápase,“ vybavuje si Richarlison. „Snil o tom, že se stane profesionálním fotbalistou, ale nepodařilo se mu to.“

Na rozdíl od synátora, i když ten se až do sedmnácti nemohl v žádném lepším klubu uchytit. „Když jsem se šel ukázat do Figueirense (tehdy prvoligový klub), pořádali třicet zkoušek a pokaždé vybrali jednoho hráče. V Brazílii je zvlášť těžké se prosadit, když tam fotbal hrajou všichni,“ popisoval svou obtížnou cestu k profesionálům.

Ještě se vydal do 600 kilometrů vzdáleného Belo Horizonte na test u druholigového America Mineiro. Kdyby neuspěl, nejspíš by svou snahu vzdal. Navíc na cestu padly všechny jeho úspory, ani by se neměl za co vrátit. Naštěstí to tentokrát vyšlo. „Byl jsem nesmírně šťastný, tam začal můj příběh.“

MS 2014: Brazilci chtěli přebít trauma. Přišel brutální debakl

Tehdy si poprvé pořídil vlastní kopačky. „Podepsal jsem oficiální smlouvu, a tak jsem si je konečně mohl koupit. Předtím jsem hrál jen v tom, co jsem našel, a třeba každá bota byla z jiného páru.“

Začínal v mužstvu do sedmnácti let, ale po čtyřech gólech ve čtyřech zápasech se posunul do „dvacítek“. Když za pár týdnů postihla první tým série zranění, povolali ho, aby doplnil stav hráčů na tréninku. Zpátky se už nikdy vrátit nemusel. „Byl tak výbušný, silný a rychlý. Mladý, ale už připravený na seniorský fotbal,“ říkal o Richarlisonovi tehdejší spoluhráč Guilherme Xavier. „Zapůsobila na mě také jeho touha. Nic jako ztracený míč pro něj neexistovalo.“

Na hřišti vynikal, zapadal do party, ale když měl jít mezi cizí lidi nebo došlo na mediální povinnosti, radši zůstával stranou. „Utíkal před mikrofony a kamerami jako upír před křížem. Každý rozhovor byl jako porod. Nepomáhala ani různá cvičení,“ vzpomínali tehdejší spoluhráči a činovníci. Jednou se vystresovaný dokonce rozplakal, jindy zase v přímém přenosu věnoval svůj důležitý gól prababičce, ale nedokázal si vybavit její jméno.

Zároveň ho okolí vždycky mělo za skromného, pozitivního a dobrosrdečného člověka. Například když poprvé dostal od sponzora Nike zbrusu novou kompletní sportovní soupravu, sbalil své dosavadní obnošené oblečení a v centru Belo Horizonte jej rozdal bezdomovcům, včetně kufru. Při charitativním zápase ve svém rodišti před třemi lety zase daroval přes šest tun potravin chudým lidem. Pomáhal po záplavách i při covidu. „Pokud máte možnost někomu alespoň trochu změnit život, nerozmýšlejte se,“ glosoval svůj kladný postoj k charitativní činnosti.

Tomuhle klukovi prostě úspěch musíte přát.

MS jako největší sen

Během jedné sezony si Richarlison vysloužil přestup do Fluminense, jednoho z předních týmů Ria de Janeiro, a po menším útlumu po něm záhy začali pokukovat také skauti z Evropy. Nejprve to vypadalo na angažmá v Ajaxu Amsterdam, nakonec ho však portugalský kouč Marco Silva přetáhl do anglického Watfordu. Pěti góly v Premier League zaujal rozhazovačný Everton, kam přestoupil za částku kolem 45 milionů eur. Za další čtyři roky a 53 soutěžních branek povýšil do Tottenhamu, kde se však v patnácti startech v probíhající sezoně prosadil jen dvakrát.

Když se v roce 2017 v anglické lize rozjížděl, považoval angažmá v Premier League za splněný sen, nicméně dodal: „Ale největším snem by bylo hrát na mistrovství světa za Brazílii se skvělými hráči. Musím udělat všechno pro to, abych se toho pokusil dosáhnout.“

Povedlo se mu to. A na šampionátu v Kataru zatím předvádí ještě lepší výkony, než jaké si kdy představoval.