28. května 2011 23:38 Lidovky.cz > Sport > Fotbal

Verbíř se loučil v slzách, takové ovace ani nečekal

Pavel Verbíř a Josef Masopust. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pavel Verbíř a Josef Masopust. | foto: ČTK

TEPLICE Ani smolný vyrovnávací gól soupeře nezkazil Pavlu Verbířovi loučení s ligou. Osmatřicetiletý veterán strávil v teplickém dresu téměř 20 sezon a za nebývanou klubovou věrnost se mu dostalo málokdy vídaného loučení, které začalo i s požehnáním rozhodčích už během zápasu a trvalo dalších patnáct minut.

Verbíř po zápase přiznal, že slzy nakonec zastavit nedokázal. Loučit se ale možná bude ještě jednou; na říjen prý připravuje benefiční zápas svých spoluhráčů z reprezentace a z Teplic. Když naskočila na časomíře 90. minuta, zvedl čtvrtý rozhodčí nad hlavu tabuli a svítící devítka ponoukla Verbíře k střídání.

 A v tu chvíli se čas zastavil; místo normálního odchodu se Verbíř vydal na čestné kolečko pod tribunami, které ho odměňovaly potleskem vestoje. "Ke konci jsem si říkal, co proboha budu dělat, až budu střídat. Nic připraveného nebylo, ale nakonec to bylo krásné," řekl po zápase novinářům.

 Trio Verbířů, zleva Pavel, jeho otec Josef a jeho syn Pavel ml., který si dnes s otcem také zahrál.

Než odešel ze hřiště, oba týmy se seřadily do slavobrány a každý hráč si s Verbířem podal ruku. "Bylo to o to krásnější, že se přidali i hráči Slovácka. Snad to bylo za ty roky, co jsme se potkávali," řekl. Hráči z východu Moravy mu přitom loučení trochu zkazili remízou, ale prý se na ně vůbec nezlobil. "Vítězství by bylo krásné, ale na výsledku dneska zase tolik nezáleží. To loučení s diváky bylo nádherné," dodal.

Když mával divákům, občas si otřel obličej do dresu. Nebylo to jen kvůli potu. "Za slzy se nestydím. Rozhodně to nebyl standardní ligový zápas, dost často jsem se díval na hodiny a myslel jsem na to, že jsou to poslední minuty, ale hodně mi pomohla ta atmosféra a šance z prvního poločasu," řekl. "Snad si mě budou lidé pamatovat tak, že jsem vždycky odevzdal v zápasech všechno," dodal.

Když se Teplice vyškrábaly z třetí ligy až do první, psal se rok 1996 a Verbířovi bylo třiadvacet. Už tehdy platil mezi místními za hlavní hvězdu týmu a brzy ho poznal i zbytek Česka, což mu vyneslo i deset reprezentačních startů. Do Teplic přišel v lednu 1992 a zůstal dalších 19 let a pět měsíců. Jeho příchod byl přitom kuriózní: klub tehdy nakrátko fúzoval s vojenským klubem z Žatce a Verbíře získal jako vojáka.

Teplice se loučí s Pavlem Verbířem.

"Když se nad tím ohlížím, takovou kariéru už tu asi nikdo nezažije, minimálně z hlediska té věrnosti," řekl Verbíř. Na hřišti se potkal i se svým osmnáctiletým synem, což se zatím povedlo jen rodině Černých v dresu Hradce Králové. Mladý Verbíř se při závěrečném tlaku svého týmu dokonce dostal k jedné dorážce, kterou ale obránci hostů zblokovali.

"Nejlepší nástavba by byla, kdyby se mu povedlo dát gól, ale zvládl to na výbornou, měl to hodně těžké kvůli všem očekáváním. Po dnešním zápase bude hodně sledovaný, bude na sobě muset zapracovat a ví, že bude záležet na jen něm, kam to dotáhne," zhodnotil výkon svého syna.

Jedna z taškařic, které si klub pro Verbíře při jeho snad patnáctiminutovém loučení po zápase připravil, měla symbolizovat i jeho novou roli. Na hřišti se vmžiku objevil psací stůl, za nějž musel nový sportovní manažer usednout; své sako mu k tomu podal i ředitel klubu František Hrdlička. Ale žlutý dres možná Verbíř starší ještě jednou stejně oblékne; připravuje prý benefiční zápas svých bývalých spoluhráčů z klubu proti reprezentantům. Utkání by se mohlo konat během některé podzimní reprezentační přestávky.

ČTK

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!