Prožil si krušné časy. Takové, které se se sportovními starostmi nedají ani srovnávat. Když se Luis Enrique na jaře 2019 dozvěděl, že jeho devítiletá dcera Xana trpí zákeřnou nemocí, která může být fatální, rozhodl se vedení španělského národního týmu přenechat svému asistentovi Robertu Morenovi.
Rodina ho potřebovala daleko víc.
Luis Enrique nikdy nebyl příliš hovorný. Novinářům se vyhýbal. Cítil, že je nepotřebuje k tomu, aby byl lepším trenérem. V nejtěžších chvílích se ale uzavřel ještě daleko víc, smazal si z telefonu všechny komunikační aplikace a v kontaktu zůstával pouze se španělskou fotbalovou federací.
Soustředil se čistě na to, co bylo skutečně podstatné.
Neváhal.
Jenže jsou zápasy, které žádný trenér ani rodič - bohužel - ovlivnit a zvrátit nedokáže, ač se snaží sebevíc.
  |
„Naše dcera Xana dnes odpoledne po pěti měsících náročného boje odešla. Budeš hvězdičkou, která bude pomáhat naší rodině určovat směr. Odpočívej,“ naťukal zdrcený Luis Enrique na Twitter na konci prázdnin před dvěma lety.
Kondoloval španělský premiér Pedro Sánchez, kondoloval i tehdejší prezident barcelonského klubu Josep Maria Bartomeu.
Ne že by to v tu chvíli Luisi Enriquemu trápení nějak ulehčilo...
Velkými zdravotními potížemi mimochodem trpí i Juan Carlos Unzué, další blízký člověk Luise Enriqueho. Jeho někdejší asistent z několika štací má amyotrofickou laterální sklerózu, postupné ochabování svalů. Nevyléčitelnou nemoc, které podlehl například plzeňský fotbalista Marián Čišovský. „Dávají mi čtyři roky života,“ oznámil loni v červnu.
Loajalita? Ta je klíčová
Když Luis Enrique reprezentační místo opouštěl, byl si celkem jistý, že se na svou náhradu může spolehnout. S Robertem Morenem spolupracoval už od roku 2008. Tehdy společně nastoupili k rezervě Barcelony a postupně spolu prošli AS Řím, Celtou Vigo a hlavním mužstvem katalánského velkoklubu, než přijali nabídku národního týmu.
Moreno se tak rázem stal hlavním koučem až do doby, než se bude chtít původní trenér vrátit. Se Španělskem se mu dařilo, v kvalifikaci na evropský šampionát s ním neprohrál ani jedinkrát.
Po pěti měsících ale Luis Enrique ohlásil, že by se znovu rád ujal své opuštěné pozice.
A nastal problém.
„Moreno tvrdě dřel, je hodně ambiciózní, což je vlastnost, kterou velice obdivuji. Na druhou stranu se ale domnívám, že se nechová loajálně. Já bych nic takového neudělal a ve svém týmu podobné chování nestrpím,“ lamentoval Luis Enrique na tiskové konferenci po svém návratu.
Domníval se, že se Moreno nechce trenérské pozice vzdát a naopak touží vést mužstvo na Euru, přestože slíbil, že svému dlouholetému parťákovi kdykoliv ustoupí. A tak jej pro ztrátu důvěry vyhodil.
Španělský zmatek po nezvyklém vyhazovu
Sám Luis Enrique poprvé přebíral Španělsko ve složité pozici. Po světovém šampionátu v roce 2018, na kterém předvedlo království z Pyrenejského poloostrova pořádně rozporuplný výkon, jemuž navíc předcházela nevídaná záležitost.
Dva dny před startem turnaje dostal Julen Lopetegui padáka, protože přijal nabídku trénovat Real Madrid. K týmu tak přišel manažer Fernando Hierro. Improvizované řešení situace se neukázalo jako efektivní a Španělé se s mistrovstvím loučili už po osmifinále, kdy na penalty podlehli domácímu Rusku.
Španělsko vrátil do pohody, jenže před Eurem vyvolal pořádný rozruch nominací, která postrádala několik velkých jmen. Luis Enrique do svého výběru nezařadil žádného hráče Realu Madrid, což je věc naprosto nevídaná. O akci tak přišli kupříkladu Isco, Marco Asensio a především Sergio Ramos, jeden z nejlepších obránců světa.
„Moc mě to bolí. Dělal jsem všechno, abych mohl být znovu součástí týmu, ale musím respektovat rozhodnutí trenéra,“ pronesl smutný Ramos.
Ani fotbalisty ze „své“ Barcelony, kterou dovedl v roce 2015 k triumfu v Lize mistrů, nijak neprotežoval. Na finální soupisku napsal jména jen třech z nich. Kapitána Sergia Busquetse, zkušeného Jordiho Alby a mladíka Pedriho.
Má Guardiolovu školu
Kdybyste sledovali tým Luise Enriqueho, aniž byste viděli dresy nebo poznávali jednotlivé tváře, zřejmě vám brzy dojde, že mužstvo má cosi společného se Španělskem.
Nezaměnitelný styl.
Na probíhajícím evropském šampionátu je dominantní španělský fotbal, jenž si zakládá na zdlouhavém držení míče a aktivním vysokém presinku, snad ještě výraznější než jindy.
Pozor, kontrola míče nerovná se úspěch. Nicméně jako poznávací znamení „guardiolovské školy“ funguje dokonale.
Prvním trenérským angažmá Luise Enriqueho byla v roce 2008 Barcelona B, u níž nahrazoval právě Pepa Guardiolu, který se dočkal povýšení k hlavnímu mužstvu. Lidsky i pohledem na fotbal si sedli dokonale.
Společně vymýšleli taktiku, společně ji ordinovali oběma barcelonským týmům. Mladší hráči, kteří procházeli klubovým systémem, tak měli přechod k dospělým ještě jednodušší než dřív.
Se současným koučem Manchesteru City ale sdílejí i důvod, proč v Barceloně nevydrželi ještě déle. Nedokázali navázat silné vztahy s mužstvem, ztratili Lionela Messiho, ztratili kabinu. „Potřebuji si odpočinout,“ prohodil Luis Enrique při odchodu.
Jak už bylo naznačeno v úvodu, vztah s médii nemá zrovna nejlepší. Není extrovert, na velké rozmluvy nemá povahu. Snaží se však na sobě dřít, i proto spolupracuje s fotbalovým psychologem Joaquinem Valdésem.
Chce se naučit odpočívat. Je dokonalým příkladem sportovce, jenž přichází na trénink jako první a odchází z areálu jako vůbec poslední. Žene ho obrovská touha po úspěších. A daří se mu, vždyť v Barceloně prožil skvělé roky. Teď potřebuje zazářit i se Španělskem. Třeba si tak pomůže k angažmá v Premier League, po kterém tak touží.
