VIDEO: Český hokej smutní. Zemřel legendární masér zlaté generace Václav Šašek |
„Vašku, ty jsi klasa chlap, ty umíš nejlíp počítat. Ty máš všechno v malíku, jsi nejlepší z Vašíků... Ty jsi tu náš generál a my jsme tady zbyteční.“
Písnička od skupiny Kabát zněla v kabině české reprezentace po celé mistrovství světa v roce 1996 ve Vídni, na kterém Češi získali první zlato v samostatné historii.
Málokdo si však pamatuje, že patřila právě dlouholetému masérovi reprezentace a Litvínova Václavu Šaškovi, dobré duši kabiny českých hokejistů po několik desetiletí.
Písničku si totiž „přisvojil“ tehdejší ministerský předseda Václav Klaus, který si při návštěvě oslav v české šatně po finálové výhře 4:2 s Kanadou myslel, že hokejisté opěvují jeho.
Šašek, který se léta kromě masírování staral u národního týmu také o broušení bruslí a zábavu, tuhle historku přikládal mladším generacím k dobru. Jeden z důkazů, jak díky příjmení šlo o příhodné „nomen omen“.
Veselých příběhů měl „po kapsách“ vždy plno. Třeba o tom, jak po triumfu na olympiádě v Naganu řádil trenér Ivan Hlinka, i ty nepublikovatelné, jež se děly v letadle při triumfálním návratu hokejistů spolu s dvojnásobnou medailistkou Kateřinou Neumannovou.
Další příhoda se rovněž týkala onoho vídeňského finále, v jehož závěru si za stavu 3:2 pro Čechy kanadský trenér Andy Murray vyžádal u rozhodčích přeměření čepele hokejky obránce Stanislava Neckáře, jehož Murray znal z NHL a věděl o něm, že pravidelně hraje s nepovoleným zakřivením.
Sudí přijeli k české střídačce a ukázali na Neckáře. Šaškovi ale všechno rychle došlo a strčil mu do ruky hokejku jiného hráče.
Radost Martina Procházky a Pavla Patery z vítězného gólu ve finále MS 1996.
Kanaďané na sebe nechápavě koukali, když musel na trestnou lavici za zdržování hry jejich hráč, zatímco Šašek okamžitě vzal hůl do svých rukou a před rozhodčími ji schovával.
„Když pak Jirka Kučera dal gól na 4:2 a kluci ze střídačky na sebe naskákali, šlo vidět, jak na mě Murray upírá pohled a nadává mi. Tak jsem se musel začít smát. Klukům jsem pak během oslav říkal, že jim to mistrovství musel vyhrát masér, když jim to na ledě nešlo,“ usmíval se Šašek po letech při vzpomínkách pro web Litvínova.
V nároďáku díky Hlinkovi
Právě přes Litvínov a tamní modlu Ivana Hlinku se Šašek dostal až k reprezentaci.
„S Ivanem jsme v Litvínově bydleli sto metrů od sebe. Při turnajích jsme spolu spali na pokoji v hotelích. Poprvé to bylo na Ceně Izvestijí na konci roku 1974 v Rusku. Pak už jsem u nároďáku zůstal,“ vzpomínal bodrý chlapík pro Českou televizi.
První titul mistrů světa tak přímo zažil v roce 1976 v Katovicích za trenérského dua Karel Gut – Ján Starší. Další přidal do sbírky o rok později a zbylé dva v roce 1985 a 1996, kdy tým jako kouč vedl Luděk Bukač.
Na Staroměstském náměstí se objímají Jiří Šlégr, Ivan Hlinka a Dominik Hašek.
Ano, jeho hlavní úloha byla u masérského stolu a u ponku, na němž brousil hráčům brusle, nezpochybnitelnou roli měl ale také v kabině a na hotelových pokojích, kde se staral o zábavu.
„Musíte vědět, kdo legraci přijme. Když si někoho vyberete, tak si ho pak můžete dobírat neustále. Nikdy jsem však hráče neurážel. Ale jednou se mi stalo, že jsem to s popichováním u Jirky Dopity přehnal natolik, že mě přivázal k masérskému stolu,“ smál se Šašek.
Velké diskuse pak měl i s Jaromírem Jágrem, který věčně nebyl spokojený, jak mu Šašek nabrousil brusle.
„U někoho jde v tomhle spíš o psychiku. Jarda byl jasným důkazem, pořád se mu nezdály brusle dost ostré. Při finále v Naganu proti Rusku to bylo třikrát, tak jsem s ním musel třikrát do kabiny a brusle mu přebrousit,“ poznamenal Šašek.
„Vždycky jsem proto ostatním hráčům říkal, nahrávejte od začátku jenom jemu, ať dá rychle gól a já budu mít klid.“
K tomu naoko vyhrožoval, že už ho to nebaví a že si bere dovolenou. „Oni mě ale vždycky přemluvili.“
Součástí zlatého týmu v Naganu byl také skleněný slon pro štěstí, kterého Šaškovi vybrousil kamarád a jehož do Nagana propašoval přes celnice.
„Kluci vážně věřili, že když si ho všichni pohladí, vyhrajeme. A když se to opakovalo, dělali to na konci turnaje už všichni. Prostě nosil štěstí. Jirka Šlégr dokonce vymyslel takové nepublikovatelné zaříkávadlo, když si ho hladil,“ poodhalil Šašek.
  |
Díky premiérovému hokejovému triumfu z olympijských her si z Nagana odvezl podepsaný dres od všech hráčů, oficiální puk turnaje a vzápětí dostal i zlatý prsten s olympijskou symbolikou, který nechal na památku vyrobit v americkém Pittsburghu právě Šlégr.
„Od Jirky to bylo šlechetné gesto. My maséři jsme ho dostali, hráči si ho platili. Vždycky jsem říkal Jardovi (Jágrovi), když jsem ho potkal, kdyby ses učil, mohl jsi dělat maséra a měl bys ho zadarmo jako já. Takhle musí hrát do padesáti, aby byl za vodou,“ rozesmával Šašek sebe i okolí.
Zároveň neopomněl uznat, že lepší tým v kabině než ten naganský nepotkal. „Nikdo od nás nic nečekal, takže jsme se nebáli v play off nikoho. Až když nám před finále přišla spousta faxů, uvědomili jsme si, že doma to lidé vnímali mnohem víc než kdy jindy.“
Že to v Naganu i na dalších turnajích vyšlo, byla také jeho zásluha. Nakažlivě pozitivní náladou pomohl vytvořit ty správné týmy. Byl to prostě klasa chlap.
