Skoro nikdo nedával hokejovým juniorům výrazné šance na úspěch, což však mělo poměrně logické vysvětlení: na medailový úspěch přece čekají už sedm dlouhých let…
Ta doba se opět protáhne, neboť Češi ve čtvrtfinále podlehli Rusku 1:2 po prodloužení. Po prodloužení, o kterém se nahlas mluvilo ještě hodiny po zápase.
S favoritem obhajujícím titul sehrál národní tým statečně vyrovnanou partii, než přišel kontroverzní moment. Nejprve v nastavení nevyužil svoji přesilovou hru a v 62. minutě inkasoval po dělovce Grigorije Želdakova, které předcházel faul Kučerovova vysokou holí, po němž se bek Daniel Krejčí skácel na led.
"Nespravedlnost!" soptí Češi.
Zítra v noci na ně čeká bitva o 5. místo se Slovenskem. Vítězná rozlučka by jen potvrdila vydařený dojem z jejich kolektivní práce.
"Až na zápas s Finy, kde jsme bojovali s únavou, jsme pokaždé předvedli výborné výkony," citoval trenéra Miroslava Přerosta server hokej.cz. "Tahle porážka bolí, ale nemáme se za co stydět."
Na druhou stranu – při třech prohrách se silnými soupeři nakonec vstřelili Češi jediný gól. "Ale útok se mi líbil. Naopak se potvrdilo, že ztrácíme ve hře beků," řekl pro LN hokejový analytik Martin Hosták.
PSALI JSME: |
Faktem zůstává, že tenhle výběr překonával sám sebe. Už ve skupině dokázal vzdorovat kanadskému domácímu gigantovi, dánský skalp byl povinností, ale po letech porazil i velmoc ze Spojených států.
Nebál se ani Rusů ve čtvrtfinále – s aktivitou a nasazením se hrnul beze strachu do ofenzivy.
Po delší době se navíc prosadily i individuality. Roli tahounů potvrdili třeba Tomáš Hertl, objev z pražské Slavie, nebo další talentovaný útočník Petr Holík. Avšak nejvíce ohromil jiný Petr – Mrázek.
Vítkovický gólman, jehož extraligový klub nechtěl na turnaj dlouho pustit, najednou za oceánem útočí na cenu pro nejlepšího brankáře. Právě on je hlavním důvodem, proč mladá reprezentace nehraje třetí rok po sobě v baráži o udržení.
"Spoléháme na něj celou dobu," přikývl kouč Přerost. "Kdo ví, kdy se znovu podaří, aby byla naše dvacítka tak blízko semifinále."
No právě…
Bylo by nefér podceňovat jejich vystoupení, ale čtvrtfinálová účast nevymaže alarmující potíže v mládežnickém hokeji. Nakonec to předešlými slovy potvrdil i Přerost.
"Kéž by to byl odrazový můstek, ale pořád je ten úspěch spíš shodou okolností," říká Hosták. "Nejvíc negativní je pak ovšem to, že my dnes o čtvrtfinálové účasti mluvíme jako o úspěchu," dodává. A má pravdu.
Od přelomu tisíciletí, kdy se Česko pyšnilo posledními dvěma zlaty v řadě, se do nejlepší čtyřky dostalo už jen v letech 2004 a 2005.
Je to hodně frustrující čekání.
Bylo by bláhové myslet si, že odteď bude český juniorský hokej znovu hrát s velmocemi vyrovnané partie. Ano, některé z nich může porazit. Ovšem nemůže je porážet.
Na to dříve až příliš trestuhodně vyklidil světové pozice. A jen obtížně produkuje výjimečné talenty.
Ale v jednom dvacítka přece jen ukázala pozitivum: hledajíc inspiraci v dospělých šampionech z roku 2010 stavěla na charakteru týmu, kde pracoval jeden pro druhého.
A když teď v zápalu emocí po bitvě s Rusy mluvili hráči o křivdě od rozhodčích, jejich kouč se tomu postavil čelem: "To je takový český syndrom říkat si, jak to mělo být… Problém nebyl v tom řešení zákroku, problém byl v tom, že jsme nedokázali využít tu přesilovku."
Je překvapující, co s podceňovanými hráči dokázal. Ztratit pak svoji tvář by byla jen zbytečná škoda.
