Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Nedvěd: Zahrát si ještě jednou v extraligu bych ještě chtěl, jsem pořád dobrej

Sport

  6:00
PRAHA - Během své bohaté kariéry rozdával radost z krásných akcí a gólů, ale také rád vystavoval na odiv svou hvězdnou slávu. Ať byl Petr Nedvěd jakýkoliv, jedno se mu nedá upřít, vždycky si šel tvrdě za svým a proto toho ve své kariéře tolik dosáhl.

Petr Nedvěd v současnosti myslí na návrat na led. foto: Yan Renelt, MAFRA

Nechtěl jsem čekat, až mi soudruzi dají volnou kartu, říká o emigraci Petr Nedvěd

V první části rozhovoru odpovídal Petr Nedvěd na to, co ho vedlo k tomu, aby v 17 letech emigroval do Kanady, jak těžké bylo se prosadit do NHL, jak v roce 1993 přijal kanadské občanství, aby mohl mohl reprezentovat novou zem na olympiádě v Lillehammeru, jak si vyčítá, že ve finále se Švédskem neproměnil nájezd, jak mu seděla parta v Pittsburghu nebo jak ho mrzí český propadák na Světovém poháru 1996.

Ve druhé části rozhovoru s Lidovými novinami v Národním pivovaru v Praze mluvil o svém návratu do reprezentace a zisku bronzu na MS 2012, o návratu na olympiádu po 20 letech, po povedeném angažmá v New Yorku, návratu do české extraligy, o šancích českého týmu na blížícím se Světovém poháru či o chuti se i v necelých 45 letech vrátit do české extraligy.

Petře, vám trvalo dlouhých šestnáct let, než jste se vrátil s reprezentací na vrcholnou akci. Tak jaký to pro vás byl na MS v roce 2012 návrat?
Moc mě mrzelo, že jsem s kluky nemohl ta zlatá léta v Naganu a pak na mistrovstvích prožít. Bylo pro mě velkou ctí, že mě trenér Hadamczik vzal a pak jsem byl strašně rád, že jsme tam získali ten bronz. Zlatá by byla určitě top, my jsme ale bohužel prohráli zápas se Slováky v semifinále. Přitom vždycky, když proti nám před tím hráli, byli v křeči, tehdy se jim ale povedlo se na nás připravit. A v tom zápase o bronz jsme šli proti velmi silným Finům, kteří předváděli vynikající hokej, navíc hráli doma. O to víc si toho bronzu považuji.

A jaké to bylo jet po dvaceti letech na olympiádu? V čem bylo Soči na rozdíl od Lillehammeru jiné?
Dvacet let, to je strašně dlouhá doba (dlouhý smích). Byl to pro mě parádní zážitek, že jsem mohl ve 42 letech ještě reprezentovat. Po té hokejové stránce to bylo sice horší, protože jsme ten úspěch neměli a bylo by sladší, kdybychom tam měli nějaký úspěch, ale já jsem rád, že jsem si to mohl ještě jednou vyzkoušet a potkat se s nejlepšími hokejisty na světě.

Vy jste se zúčastnil dosud posledního setkání nejlepších hráčů na světě. Tím další je blížící se Světový pohár. Jak vidíte šance českého týmu na postup, jemuž se příliš nevěří?
Je to krátký turnaj a tam se může stát všechno. Jasně, kvalitu ničím nahradit nejde a proti Američanům nebo Kanaďanům jsme na tom v tomto porovnání hůře. Ale máme dobré gólmany, a když to všichni odedřou a gólmani to zavřou, máme šanci postoupit dál. Už to by pro nás byl obrovský úspěch.

Pojďme se vrátit ještě zpátky do NHL. Říkal jste, že jste hokejově pookřál v Pittsburghu. A co vaše následné angažmá v New Yorku Rangers, kde jste hrál nejdéle a vytvořil jste údernou Czech line s Radkem Dvořákem a Janem Hlaváčem?
V Pittsburghu to bylo nejlepší hokejově, ale co se týče celkové stránky, včetně té životní, nejlepší to bylo v New Yorku. I kvůli tomu, že jsem se tam ve své kariéře vlastně dvakrát vrátil a strávil tam nejvíc času. Přitom ze začátku mi to město vůbec nevyhovovalo, protože i když jsem před tím nebydlel zrovna ve vesnicích, tohle na mě bylo moc. Udělal jsem si tam ale spoustu kamarádů, takže vždycky když jsem odsud odcházel, vždycky to pro mě bylo velmi těžké.

Když jste v roce 1998 přicházel do New Yorku podruhé, ani jednou se vám nepodařilo s týmem postoupit do play off. Co bylo podle vás v týmu špatně?
Bohužel když jsem tam byl v devadesátých letech, tak ten tým doplácel na to, že tam dohrávali hráči, kteří v roce 1994 vyhráli Stanley Cup. Tehdejší trenér Mike Keenan vyžadoval zkušené hráče a proto dělal takové trejdy, při nichž se zbavoval mladých hráčů nebo draftů. Pak na to New York bohužel doběhl, a když jsem tam přišel, tak tam byli samí staří hráči. Vznikla tam obrovská generační díra.

A proč tedy někdo nebouchl do stolu a nepokusil se to změnit?
New York je klub, který potřebuje fanoušky nalákat na hvězdy, a ti sami chtějí v týmu jména. Tam prostě nejde dva tři roky vypustit a budovat mužstvo od začátku jako třeba v Edmontonu. Stejně jsou na tom ale třeba v Torontu. Naštěstí New York přišel brzy na to, že to takhle dál nejde a díky tomu hráli v posledních letech o Stanley Cup.

Přesto vám osobně se dařilo a byl jste lídrem týmu. Nepřeváží to u vás ve spokojenost?
Minimálně sezonu jsme byli s Radkem (Dvořákem) a Janem (Hlaváčem) nejlepší lajna, bohužel se k nám nikdo další nepřidal a to je pak těžké. Navíc nejdřív vyhodili Honzu a pak Radka, což byl nesmysl, protože jediní jsme jim dělali body. Pak tam navíc byl Marc Messier, který musel hrát ve druhé lajně a jeho výkony už nebyly dobré. Pak se generální manažer Sather rozhodl v posledním roce kontraktu prodávat své největší hvězdy, včetně Briana Leetche, který byl nedotknutelný. A v roce 2004 potkalo to samé i mě a na konci sezony jsem šel do Edmontonu. Ale nezazlívám mu to, takhle to chodí.

I když vás po výluce získal Phoenix, moc dlouho jste tam nezůstal a kvůli tomu, abyste byl blíž New Yorku a své tehdejší manželce, jste odešel do Philadelphie. Jaké to bylo angažmá?
Řekl jsem tehdy Waynu Gretzkému, který převzal Phoenix jako majitel, že chci být blíž New Yorku a on to pochopil. Hodněkrát mě sice na cestě do New Yorku chytili policisté, ale stálo to za to. Hned první sezonu jsme hráli play off chodilo na nás hodně lidí, zase jsem si hokej užíval. Bohužel v té další sezoně se mi přestalo dařit a přemýšlel jsem o návratu domů.

Petr Nedvěd v kanadském dresu na olympiádě 1994
Petr Nedvěd na SP 1996

Přes Spartu, s níž se vám ani napodruhé nepodařilo postoupit ze čtvrtfinále, jste zamířil do rodného Liberce. Nejpovedenější z těch šesti ročníků byla sezona 2011/12, kdy jste byl nejproduktivnějším hráčem základní části a Liberec jste dovedl do semifinále. Čím to podle vás bylo, že se vám na sklonku kariéry tak dařilo?
Asi bych to neměl říkat, ale před tou sezonou jsem si udělal něco s kotníkem. Trenéru Kalousovi jsem řekl, že jsou dvě možnosti. Buď půjdu na operaci a budu tři měsíce mimo, nebo to vyléčím klidem. Takže jsem vlastně polovinu sezony jen chodil hrát zápasy a to mi sedělo. Asi jsem prostě dobrej a nepotřebuju trénovat.

Nemrzí vás zpětně, že Liberec vyhrál titul dva roky potom, co jste ukončil kariéru?
Takhle to asi mělo být. Moc to Petru Syrovátkovi (majitel klubu) přeju, za ta léta si on i lidi kolem libereckého hokeje titul zasloužili. A jestli mě to mrzí? Za mě neměl Liberec tak vyrovnaný tři pětky, vždycky to táhla jen jedna a to je problém. Teď se jim před sezonou povedlo sehnat reprezentanty Birnera s Řepíkem a to bylo na ledě znát. Jsem hrdý, že Liberec projel celou sezonou tak excelentně, titul získal naprosto zaslouženě.

Přitom i vy jste mohl získat titul. V předloňské sezoně o vás projevil zájem Litvínov. Proč to nakonec nevyšlo?
Sešly se tam dvě věci najednou. Litvínov byl rozjetej a já jsem si poranil meniskus a musel jsem na operaci. Nebylo to nic hrozného, s čím by se nedalo hrát, ale bál jsem se, že nebudu pro tým přínosem, kdybych se dával dlouho dohromady. Kluci to pak dotáhli až k titulu, což jsem hlavně Martinu Ručinskému hodně přál. Navíc i Litvínov si za ta léta titul zasloužil.

I v necelých 45 letech se udržujete ve formě. Je tedy možné, že vás přece jen uvidíme na ledě některého z týmů v této sezoně?
Nikdy neříkej nikdy. Já vím, že už nemůžu odehrát celou sezonu. Hokej jsem ale hrát nezapomněl, hrajeme dvakrát týdně hokej v Letňanech s bývalými reprezentanty a řekl bych, že jsem z nich jasně nejlepší (smích). Takže kdyby o mě někdo projevil v půlce sezony zájem, budu o tom přemýšlet. Byl by to možná risk, ale jak už jsem řekl, jsem dobrej,

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...