Ve čtvrtek odpoledne se před Ledovým palácem tvořil dlouhý zástup lidí ještě před oficiálním začátkem smuteční rozlučky. Až deset tisíc lidí se chtělo poklonit a v tichosti se rozloučit s koučem Tichonovem.
V sovětské éře - i za cenu diktátorských metod - vytvořil z hokejové reprezentace neporazitelnou „rudou mašinu“. S týmem SSSR a Společenstvím nezávislých států třikrát vyhrál olympijské hry, sborná pod jeho vedením získala i osm titulů mistra světa.
Od začátku týdne Rusko za koučem pláče. Tamní lid ho považoval za symbol mocné éry z dob studené války. Jeden z ruských serverů výstižně napsal: „Tichonov je víc než trenér - je to národní poklad.“
Tichonov většinu kariéry působil v armádním moskevském klubu. A právě v domově CSKA se konala tryzna, tělo zesnulého kouče bylo vystaveno v otevřené rakvi, kterou obklopovaly obrovské věnce. Hala byla potemnělá, světla mířila pouze na klubové znaky uprostřed tribun a nápis v azbuce: „Legenda navždy“
Současní členové kádru seděli v dresech na střídačce, na kostce se promítala vzpomínková videa. Lidé nosili Tichonovovi květiny. Rozloučit se přišly slavné osobnosti z různých oblastí. Petrohrad ochotně uvolnil útočníka Viktora Tichonova, vnuka slavného dědečka. Tichonov mladší seděl v první řadě před rakví statečně. Bez slz.
„Nikdy nebude v naší zemi druhý Tichonov!“
„Celý svět truchlí. Viktor vytvořil generaci hráčů, kteří jsou oslavou našeho hokeje,“ prohlásil prezident Ruského hokejového svazu a bývalý vynikající brankář Vladislav Treťjak. „Měl jsem to štěstí s Viktorem pracovat v jednom týmu. Byl příkladem odvahy, disciplíny a lásky k vlasti. Byl to profesionál s velkým P.“
Dorazil třeba i někdejší hvězdný útočník Pavel Bure, jehož v roce 1991 nevzal trenér Tichonov na Kanadský pohár, aby mladý talent neutekl do NHL. Přesto se Bure řadí k těm, kteří legendárního kouče uznávali. „Byl by schopen trénovat jakýkoliv tým na světě,“ myslí si slavný ruský hokejista, mimo jiné nejlepší střelec olympijského turnaje v Naganu 1998.
Na Tichonova vzpomínali i politici. Alexandr Žukov, bývalý poslanec státní dumy a v současnosti prezident Ruského olympijského výboru, řekl: „Byl to fenomén přesahující hokej.“
„Takový počet medailí nikdo mít nebude,“ přidal se ruský nacionalista Vladimir Žirinovskij.
A ještě zpěvák Josip Kobzon, držitel několika vyznamenání Sovětského svazu: „Nikdy nebude v naší zemi druhý Tichonov!“
Po pietním aktu v hokejové aréně se uskutečnil pohřeb na Vagankovském hřbitově, mše se konala v sousedním chrámu Vzkříšení Krista.
Tichonov bude odpočívat vedle dalších významných postav ruského (sovětského) sportu.
Rusové teď chtějí zachovat myšlenky hokejového „diktátora“ a také zvěčnit jeho památku. Podle deníku Izvjestí moskevští politici už navrhli starostovi Sergeji Sobjaninovi, aby některá z ulic v ruské metropoli byla pojmenovaná po hokejovém trenérovi. Podle nich se nabízí také některé sportoviště. Tichonov je zkrátka věčný...
