Jako jediný ze současného reprezentačního kádru zažil i předchozí triumf na světovém šampionátu v roce 2010, kdy se národní tým po špatném vstupu postupně zvedal a ve finále skolil Rusko 2:1.
„Teď je to méně náročné než minule. Někdo spal víc, někdo míň. Já už jsem zkušenější, takže jsem si šel lehnout. V tomhle věku už se nemá nic přehánět,“ hlásil osmatřicetiletý útočník.
 |
Hokejisté odstartovali oslavy ihned po úspěšném finále proti Švýcarsku (2:0), prožili dlouhou a náročnou noc.
„Hodně jsme zabrali, šli jsme spát až kolem osmé,“ přiznal Daniel Voženílek, jenž si na konci dubna vychutnal také extraligový triumf v dresu Třince.
„Nedá se to porovnat, teď nám fandila celá republika. Užíváme si to, ani pořádně nevidíme, kde Staromák končí. Netušíme, jak dlouho budeme pokračovat. Uvidíme, co přinesou další dny. Čeká nás ještě návštěva u prezidenta a premiéra.“
V podobném duchu hovořil i sparťanský bek Michal Kempný. „Předchozí noc byla krátká, tahle bude ještě kratší,“ usmíval se během rozhovoru s novináři.
Hráči dorazili na oslavy autobusem. Fanouškům mávali z jeho střechy, kam jako první vylezl autor rozhodujícího finálového gólu David Pastrňák, ke kterému se vzápětí přidali také ostatní.
Oslavy zisku titulu mistrů světa v ledním hokeji na Staroměstském náměstí v Praze. (27. května 2024)
„Jestli jsme se báli, že někdo spadne? Moc nám to teď nemyslí, ale nic se nestalo, za což jsme rádi. Padly i špatné nápady, že rozbijeme okno, ale nakonec jsme našli exit a vylezli nahoru,“ řekl Martin Nečas, další ze zámořských posil.
A zpíval. S nepřítomným výrazem se nechal unést virální skladbou Kde si včera bol od Romstar Vyškov. Nijak ani nezastíral, že už má trochu upito: „Myslím si, že namol jsme všichni, ale to k tomu patří. Splnil se nám sen, celé Česko se stmelilo do jedné party.“
Dění na Staroměstském náměstí si náramně užíval také Radko Gudas, který s obtížemi, ale přece trefil k mikrofonům a kamerám: „Už když jsem hrál hokej na ulici nebo před barákem, něco takového jsem si přál. Neuvěřitelné, nejde to popsat slovy.“
Nechtěl prozradit, zda na turnaji nastupoval se zdravotními obtížemi. Pouze dodal, že po ukončení čtrnáctiletého čekání na zlato ze světového šampionátu každého rychle přebolí všechny šrámy.
Vyzdvihl soudržnost celé kabiny, která nepanovala jen na ledě, ale také při oslavách. Chválil i fanoušky, jejich neuvěřitelnou podporu nezapomněl zmínit ani Červenka.
„Je to neuvěřitelné! Moc si vážíme toho, že nám lidé pomohli k takovému úspěchu. Dodali nám spoustu energie,“ děkoval kapitán zlatého českého výběru.
„Myslíte si, že budou oslavy trvat ještě dlouho?“ zazněl závěrečný dotaz.
Červenka jen zadrmolil: „Nemyslim, vim.“
