Málokdo se může chlubit tak pestrým hokejovým životopisem. Jelínek je ikonou pražské Sparty, kde strávil deset sezon. Působil i ve Švýcarsku, Německu a krátce také v NHL, kde oblékal dres Ottawy Senators.
Nejvíce úspěchů posbíral na mezinárodní scéně: s Československem získal tři bronzy na mistrovství světa, třetí místo si odvezl i z her v Allbertville roku 1992 a jako junior bral na světových akcích dvě stříbra. Jen na zlato šikovný křídelník nikdy nedosáhl...
„Neřeším to, je mi to fuk. Synové mi říkají, že nemá cenu se hrabat v pravěku. Prožil jsem toho tolik, že mi ostatní můžou závidět,“ říká Jelínek smířeně pro Lidovky.cz.
Šampioni po letechSeriál přináší příběhy sportovních hvězd let minulých o tom, jak je těžké se srovnat s koncem kariéry a najít nové místo, smysl a uplatnění v „civilním“ životě. Všechny dosavadní díly naleznete ZDE. |
Hokej už nehraje ani pro radost, mezi mantinely ho nepustí zdravotní problémy.
Dění z ledových kolbišť mu ale neuniká – je členem disciplinární komise a často jezdí do Liberce sledovat syna Petra, jenž válí za Bílé Tygry. „Dřív jsem měl nutkání jeho výkony komentovat, teď už ne. Má svoji hlavu,“ usmívá se.
Jelínek ukončil aktivní kariéru v roce 2000 a poté pracoval osm sezon jako skaut týmu Calgary Flames. Jenže český mládežnický hokej se v tu chvílí potýkal s rapidním úbytkem talentů a práce tak připomínala spíše hledání jehly v kupce sena.
Sparťanský odchovanec přiznává, že ho lákala i trenéřina. Netroufl si však po letech skautingu stoupnout na střídačku, byť vlastní trenérský průkaz.
„Vemte si, že jsem dlouho sledoval hokej z trochu jiného pohledu. Hra se mezitím hrozně zrychlila. Asi bych to takhle z fleku nedal.“
Hokejku vyměnil za hrábě
Zanechal cestování a znovu se usadil v rodné Praze. Jen pár kroků od nemocnice Na Františku vyrostl před jedenácti lety víceúčelový sportovní areál, kde dělá vedoucího.
Náplň práce? V podstatě vše. „V zimě se starám o led nebo prodávám vstupenky, na podzim zase hrabu listí. Zkrátka práce jako každá jiná.“
Areál vlastní městská část Prahy 1, ale provozuje ho firma Sport Technik Bohemia, které šéfuje sportovní ikona Milan Vopička. Jelínek ho kdysi oslovil, jestli nehledá novou pracovní sílu do svého týmu. A od té doby jejich spolupráce trvá.
VE SVÉM KRÁLOVSTVÍ. Areál je momentálně v rekonstrukci, ale najde využití v zimě i v létě.
Jelínek vykukuje z okna své vyhřáté kanceláře a jmenuje sporty, které lze na hřištích provozovat. Kromě fotbalu a hokeji mají sportovci k dispozici i malou horolezeckou stěnu nebo minigolf.
„Chodí k nám převážně školy s dětmi, které se tady vyřádí. Doufám, že si toho váží. Takových sportovišť po Praze moc není. Je rozhodně lepší se proběhnout venku, než sedět doma u počítače,“ říká.
Pomáhá i rodina
Areál působí útulně a udržovaně, byť ho v současnosti brzdí rekonstrukce. Starostlivý správce zrovna ukazuje pracovníkům, jaké úpravy jsou nezbytné.
„Jedeme tu 364 dnů v roce, zavřeno je jen na Štědrý den,“ vysvětluje Jelínek. „Proto je moji povinností starat se o to, aby všechno běželo.“
Práce mu sebere hodně času, ale nestěžuje si. Občas mu přijde do kiosku s občerstvením pomoci dcera nebo manželka. Sám říká, že hokej ho nezajistil po zbytek života, proto musí makat jako normální člověk.
Změnil se v bezstarostného pohodáře. Opakuje, že tím nejdůležitějším v životě je pro něj rodina. Hokej bral vždy jako plnohodnotné zaměstnání. Dnes si krátí volné chvíle jízdou na kole nebo golfem.
„V práci jsem spokojený, v žádném případě netrpím. Baví mě to. Vlastně si neumím představit, že bych dělal něco jiného. Asi tu budu tak dlouho, dokud mě nevyhodí.“
