Není to ojedinělý pohled, naopak výstižný a jeden z mnoha. Přitom naproti jejímu baru měly být stany, pódium, koncerty. Tady – stejně jako před 15 lety při prvním lotyšském šampionátu – měla být fanzóna, kde by se setkávaly stovky příznivců z různých zemí a (nejen) pivo teklo proudem.
Teď je tu liduprázdno, až smutno. „A bojím se, že to tak i zůstane,“ říká číšník podniku Two more beers v centru Rigy.
I tady je na ceduli anglická výzva, aby si lidé během hokejového mistrovství zarezervovali místa, ale jestli si tady skutečně dají „další dvě piva“, jak zní překlad názvu, je víc než nejisté. Je pět minut před devátou večer, slunce ještě hodinu bude svítit, ale když se chceme usadit, slyšíme: Ne, zavírá se. „To vláda. My přitom peníze od lidí moc potřebujeme,“ omlouvá se Juris.
Zahrádky jsou sice v Lotyšsku otevřené, ale v devět se zavírají, což pravidelně kontroluje policie.
Jenže pro hostinské jde o smutnou večerku. Hraje se bez diváků, cizinci mají velmi omezenou možnost příjezdu, takže tržby musí táhnout místní. Ovšem reprezentace pět ze sedmi zápasů začíná ve 20.15 zdejšího času. „Takže než aby vás po první třetině vyhnali z hospody, raději rovnou zůstanete doma,“ říká mi Nauris Brikmanis.
  |
Na sobě mají on i jeho kamarád lotyšský dres, k tomu pomalované tváře a v rukou drží buben a kytaru. Když je z dálky spatřím u brány hokejové arény, spěchám k nim v domnění, že jde o oddané fanoušky, kteří chtějí pozdravit tým odjíždějící z tréninku. Poprosím je o fotku a oni bez otázek profesionálně pózují. Přičemž vzápětí zjistím, že jsou oba celkem známí herci a zpěváci, kteří spoluúčinkují v lotyšské talkshow typu Jana Krause.
A vyhákli se tak proto, že tu točí hokejové hudební klipy.
Za bránu nesmí, přitom do konce dubna si Lotyši pohrávali s myšlenkou, že turnaj uspořádají alespoň s pár stovkami diváků. Jenže covid tu během jara „sílil“ a nyní je zdejší týdenní incidence 197 nakažených na 100 tisíc, to v Česku třikrát nižší. Takže i když ještě nikdo úplně nevyloučil lidi v ochozech třeba na play off, reálné to není.
Nicméně i tak se Lotyšsko nepostavilo k šampionátu zády.
Trénink až do vjezdu roleb. Pešán do přesilovek plánuje nasadit střelecká komanda |
V lednu přijalo i druhou skupinu, která se měla hrát v Bělorusku, než země i po nátlaku české Škody o šampionát z politických důvodů přišla. A i když teď nevypadne ze zahraničních fanoušků, z nichž většina by měla podle zdejších pravidel zamířit do 10denní karantény, žádný peníz, samotná Riga dala na turnaj 526 tisíc eur (skoro 13,5 milionu korun). Ty pokrývají ubytování a stravu účastníků.
Vojáci zase pomáhají jako řidiči.
Město je poseté třímetrovými ježky Spiky, maskoty šampionátu, na řadě míst vlají turnajové vlajky a reklamní billboardy jsou plné výrobků, které se propojují s hokejovou tématikou. Lidi po ulici chodí bez roušek, děti sportují, posedává se na zahrádkách kaváren. Ale v samotném centru zejí volné židle, restaurace – ano, zaměřující se na turisty – zejí prázdnotou. Fronty se vinou jenom před obchody se známými módními značkami, však Lotyšky jsou vyhlášené parádnice.
„Nejspíš ani hokej chuť lidí utrácet neprobudí,“ myslí si servírka v hospodě mezi arénou a centrem Sveiks Sveik (Buď zdráv, Švejku).
Jsem tu na polévce. Ne, že bych po dvou dnech nevydržel bez českého jídla, ale po 15 letech jsem se chtěl otestovat, jak se posunula kuchyně. V roce 2006 jsou tu totiž zažil krásné „ztraceno v překladu“. Aneb knedlíčkovou polévku tu někdo v menu přeložil do angličtiny jako dumplings soup (knedlíková polévka), a tak – zřejmě místní – kuchař v domnění, že jsme knedlíkový národ prostě do hovězího vývaru hodil houskový knedlík.
K tomu se servírovala lžíce, takže kromě obskurní kombinace to – pro neznalé hosty – musel být i zvláštní zápas. Teď „dumpling“ vystřídalo slovíčko „knaidlach“.
Výsledek? „Nemáme,“ odpoví na objednávku. Bohužel, či bohudík.
Když vedle sedící duo Rusů zjistí, že jsem Čech, křiknou na mě, že zítra nemáme šanci. Popíchnu je, že hospoda má v podtitulu česká, takže se tudíž ocitli na jejich státem posvěceném nepřátelském území.
Ano, v pátek turnaj začíná pro Čechy mačem s Ruskem. Nechejme aktuální politické konotace, ale český tým jde po devíti výhrách v řadě, z nichž ta poslední se zrodila v sobotu v Praze právě proti Rusku.
Devět let přitom Češi marně čekají na medaili, teď ale i vinou koronavirové doby patří k spolufavoritům – či spíš není tu vyložený favorit.
„Nechci přeceňovat naše výsledky před šampionátem nebo nějak podceňovat soupisky soupeřů. Myslím, že mistrovství světa bude extrémně vyrovnané a rozhodnou detaily jako každý rok. Z titulu se může radovat kdokoliv, já doufám, že dojdeme co nejdál. Z týmu i po výhrách cítím pokoru, žádné velké manýry,“ míní kouč Filip Pešán.
Zatím na soupisku zapsal 25 hráčů, nejsou na ni brankář Kváča, útočník Blümel a překvapivě i obránce Šustr.
Bude to správná volba?
