"Je pravda, že mužstvo předvádí týmový výkon, v tom je jeho síla,“ usmíval se prošedivělý kouč Zdeněk Venera (50).
Hlas měl ochraptělý, během finálové série dostaly hlasivky pořádně zabrat. Ale stálo to za to. Venera dokázal hokejově zbláznit Karlovy Vary a dovést je až na druhé místo. Přitom klub nikdy před tím nepostoupil ani do play off. Včera večer obdržel Venera cenu Lidových novin pro nejlepšího trenéra uplynulé extraligové sezony.
O vytvoření harmonické party v kabině se pokoušejí všichni koučové. Často neúspěšně. Máte na to nějaký speciální recept:
Tady se momentálně sešla vhodná skladba mužstva. Parta kolem Venci Skuhravého jsou velice dobří kluci, kteří jsou ochotní udělat pro tým všechno. Kdybych to měl porovnat se Spartou nebo Pardubicemi, tak to asi nejsou až takové hvězdy, ale jsou to hráči, kteří jsou schopní se obětovat a nám to letos přinášelo výsledky.
Měl jste možnost si hokejisty vybírat?
Trenér musí mít štěstí ve správný čas na správném místě, jako v životě. V minulých letech bývalo velice těžké dostat do Varů špičkové hráče, protože Vary se vždycky pohybovaly dole v tabulce a mají stadion, který patří k těm nejstarším. Nikdy tady nestála fronta výborných hráčů. Myslím, že za ty tři roky, co tu jsem, se to změnilo.
Myslíte, že borci ze druhého sledu měli větší motivaci dokázat, že také umějí hrát hokej?
To ne. To bych je nechtěl snižovat. Máme špičkové gólmany, máme reprezentanty Kumstáta se Skuhravým. Není tady hvězda typu třicetigólový střelec extraligy, ale někdy je týmový výkon víc, než když je to složené z nějakých super hvězd, které třeba nejsou ochotné na sobě pracovat.
Co udělat s hráčem, který do kolektivu nezapadne?
To je v hokeji běžné. Změna dresu k hokeji patří, těch případů je dost.
Kdo takovou šlamastyku řeší? Trenér? Starší hráči?
Je to různé. Může to iniciovat i sám hráč, protože se necítí dostatečně vytěžovaný. Někdy je to třeba i forma nátlaku na trenéra, aby dal hráči víc prostoru. Kouč také samozřejmě musí spolupracovat s vedením klubu. Může mít nějaké představy, ale musí to být skloubené s vedením v závislosti na tom, kolik ten hráč stojí.
Hokejisté bývají ctižádostiví a žárlí na pozice nasazovanějších spoluhráčů. Dá se řevnivosti v týmu nějak zabránit?
V hokeji neexistuje spravedlnost. Když se mužstvu daří, tak se hráči rádi smíří s tím, že má někdo víc prostoru, dostávají totiž prémie. Když budu mít čtyři stejné centry, tak zkrátka nejde, aby jeden nebyl první a další čtvrtý.
|
Celý rozhovor s hokejovým |
