Doposud jediné prvenství na turnaji se datuje do roku 2012. Tehdy družina okolo trenéra Aloise Hadamczika – podobně jako tento rok – prošla turnajem se třemi výhrami. O triumfu rozhodla nedělní výhra 3:0 proti Rusku.
Gólový účet začal nabývat v 11. minutě, když chybnou rozehrávku Miščenka vystihl Řepík, který místo naznačené střely našel kapitána Kováře, jenž střelou z mezikruží otevřel skóre. Ve třetí třetině zvýšil vedení Sedlák, který se nejlépe zorientoval ve skrumáži v ruském brankovišti, i když si musel počkat po nepřehledné situaci dlouhé minuty na výrok sudích od videa. Do prázdné branky upravil na konečných 3:0 Nestrašil, úvodní nulu v dresu reprezentace si ve třetím startu připsal sedmadvacetiletý Roman Will.
„Uhrát nulu vzadu s Ruskem? Ať hraje v jakékoliv sestavě, je to parádní věc. Navíc vyhrát tenhle první turnaj v sezoně... Švédové měli skvělou sestavu, Finsko taky mělo hodně silné mužstvo. Oba dva ty týmy jsme navíc dokázali porazit u nich doma. Kluci sem přijeli vyhrát, to je pro nás podstatné. Velmi si ceníme toho, že se nám to povedlo,“ těšilo trenéra Miloše Říhu.
Roman Will na úvodní akci Euro Hockey Tour chytal dvě utkání, během kterých inkasoval jediný gól. Během sobotního utkání s Finskem, které vyhráli svěřenci Miloše Říhy 3:2 po nájezdech, byl v bráně Marek Langhamer. „Je to o každém hráči v tom týmu, ať je to hráč, nebo třetí gólman Karel Vejmelka, který nenastoupil. Tvoříme dohromady jednotku,“ říká pokorně Will.
Čeští hokejisté slaví branku nad Ruskem.
Nejkrizovějšímu momentu na turnaji vzdoroval při zápasu s Ruskem, to český tým čelil čtyřem oslabením tři proti pěti, která dohromady trvala tři minuty a 19 sekund. „To jsem asi ještě nezažil, na druhou stranu jsme to naprosto skvěle uhráli. Neviděl jsem tam z pohledu defenzivy vůbec žádný problém. Kluci hráli opravdu výborně. Pomohli mi. A ty střely, které prošly, byly takové, co musí gólman chytit. Kluci mi tam udělali prostor, takže jsem na to viděl. Skvěle bojovali, byl to super výkon po taktické stránce, byla tam obětavost. Myslím si, že můžeme být spokojení. Ukázali jsme cestu, jakou chceme hrát,“ pochvaloval si Will.
Plzeňskému rodákovi se ale vždycky tak dobře nevedlo. V patnácti ho jako přebytečného přeřadili do béčka dorostu. A když se ve dvaceti musel předčasně vrátit z angažmá v kanadské juniorce a být v Mladé Boleslavi jen v roli trojky, myslel, že se mu hroutí svět. Poté objevil vyšší smysl života – víru v anděly. „Spoustu lidí překvapím, ale vím, že v brance se mnou andělé jsou. A mě uklidňuje vědomí, že tam nestojím sám,“ přiznává.
Najednou si začal věřit a o tři roky později nakoukl i do NHL, kde v lednu roku 2016 nastoupil k osmnácti minutám v dresu Colorado Avalanche. „Moc gólmanů se do NHL nedostalo, já tomu odmala věřil. U zrcadla jsem měl logo NHL, každý den na něj sáhnul a najednou to přišlo. Hrál jsem za Colorado a trénoval mě Patrick Roy, což nemohla být náhoda. Pro mě to byla velká životní škola,“ uvědomuje si. Poté se Will vrátil na tři roky do Liberce, se kterým získal dvakrát stříbro, v předchozí sezoně byl zvolen nejlepším brankářem extraligy, což mu vyneslo angažmá ve švédském Rögle. V polovině základní části je zde 186 centimetrů vytáhlý brankář s průměrem 2,13 obdržené branky pátý ve statistikách švédské ligy.
Teď věří, že se stane i stabilním mužem v reprezentačním brankovišti.
