O moc více udělat nešlo.
V lize to šlape náramně, marodka skoro prázdná, kostra týmu zůstala pohromadě.
Zatímco před rokem se vstupovalo do Evropy z jedné vody na čisto z přípravy, s novým trenérským štábem a bez brankářské jedničky, letos je vše zalité sluncem.
Proti Pardubicím, kterým slouží ke cti, že na Letné nezaparkovaly ve vápně autobus, ale chtěly hrát fotbal, to bylo příjemné sobotní odpoledne.
Do Kodaně o 200 milionů. Sparťané vyráží do boje o Ligu mistrů |
Už od 22. minuty znělo stadionem „Dejte jim bůra“, hlavní pilíře – Krejčí, Haraslín, Kuchta – si mohly jít brzo odpočinout, aby ještě před odchodem posledně jmenovaného na toho „bůra“ skutečně došlo.
Kňouralům, kteří mluví o tom, že měli hosté kopat penaltu, bych připomněl herecké představení Pilaře proti Budějovicím, které pak ještě nesmyslně okomentoval vychvalovaný sudí Černý (pískl penaltu, aby ji následně posvětil i po intervenci VARu). A také bych jim připomněl, že i kdyby ji Pardubice pískali, na obrat z 0:3 by opravdu došlo jen těžko. Nedošlo by k němu ani po vyloučení Kairinena, který ven jít měl, o tom žádná...
Každopádně v Kodani je třeba pohodu přetavit v maximální koncentrovanost po celých 90 minut hry, domácí by možnosti nabídnuté „perníkářům“ nemilosrdně trestali. Zvláště, když jsou v podobné náladě jako Priskeho parta, v Lize mistrů se jim loni jistě zalíbilo a jsou i papírovými favority.
V červenci 2004 začala úspěšná kvalifikační mise remízou 2:2 v Nikósii, podobný výsledek by byl skvělý i dnes.
