Paradoxně tento elegán a bývalý skvělý útočník uspěl tím, že v ruském národním týmu nastolil nové pořádky. Upnutou a vojenskou diktaturu vyměnil za eleganci, komunikaci a demokracii. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Na prvním šampionátu pod jeho vedením ještě sborná na titul nedosáhla, skončila třetí.
Další rok již dobyla hokejový trůn, navíc impozantním stylem – během oslav 100 let od založení Mezinárodní hokejové federace v zemi, která tento sport dala světu – Kanadě. A na týmu již byl velmi znát Bykovův rukopis. Parádní hokej, který se v okamžiku, kdy šlo do tuhého, změnil na účelný. To potvrdil také letošní šampionát. Rusové v play off soupeře neválcovali, ale otěže utkání třímali vždy pevně v rukou.
Kdysi nejednotné a rozmazlené ruské hvězdy táhly za jeden provaz. Bez vojenského cepování. Bykov věděl, že především na hokejisty, kteří prošli (nebo stále hrají) NHL, musí prostě jinak. Přizpůsobil se.
Výsledkem je, že Rusko více jak dva roky válcuje hokejový svět a za 9 měsíců bude mít šanci svou dominanci dokonat – opět v Kanadě na olympijských hrách.
