Košťál dnes tvrdí, že se rozhodně nejedná o žádnou preferenci Jarolíma na post trenéra národního týmu. Obdobné schůzky prý budou se všemi jmenovanými kandidáty.
Třeba tentokrát výjimečně mluví pravdu a Jarolím ještě nic jistého nemá. Přesto je na místě se ptát nejen na to, proč zrovna Jarolím byl první, ale hlavně na fakt, proč je kandidátem na post trenéra české fotbalové reprezentace právě on.
|
Bývalý Haškův asistent ve Štrasburku zatím jako trenér nezaznamenal jediný výrazný úspěch
Po Karlu Brücknerovi to bude mít každý kouč velmi těžké. Bude pozorně sledován, zopakovat úspěchy šedovlasého mága půjde jen stěží. I proto, že část top hráčů ukončí reprezentační kariéru.
Momentálně nejvhodnější kandidát na reprezentačního trenéra Ivan Hašek je přísným kritikem stavu české kopané i Košťála samotného, a tak se do nejužší nominace dostal i Jarolím. Proč? To kromě pár slávistů chápe zřejmě jen Košťál.
Bývalý Haškův asistent ve Štrasburku zatím jako trenér nezaznamenal jediný výrazný úspěch. Svého času sice dokázal spíše podprůměrné Slovácko zachránit v lize poté, co klub potkal nemilosrdný dvanáctibodový odpočet kvůli korupci. A tak nejvíce bodů si může Jarolím připsat za to, že Slavii dokázal provést do Ligy mistrů. Opravňuje to ale fotbalové bossy, aby o něm jako o adeptovi na reprezentačního kouče uvažovali?
Například svérázný trenér František Straka přece dokázal téměř zázračně (nejen v české) lize zachránit hned několik týmů. Přesto o něm v souvislosti s reprezentací nikdo a právem nemluví. Straka totiž stejně jako Jarolím svůj tým nikdy nedokázal přivést až na skutečný vrchol.
|
Jarolím s věčně ambiciózní a "po titulu sahající" Slavií nikdy nic nevyhrál. V domácí lize Jarolím od svého nástupu k týmu před třemi roky pokaždé jen potvrdil pověst "věčně druhých". A stávající rozložení sil napovídá, že tomu tak bude i letos.
Obzvlášť v posledních dvou sezonách Jarolím předvádí, jak lze prokoučovat vedení v tabulce. O domácím poháru a ostudách s Čáslaví či Líšní ani nemá smysl mluvit.
Rozum zůstával stát i nad zběsilými nákupy posil, nesmyslným rotováním základní sestavy včetně nepochopitelného střídání golmanů (viz zápas s Teplicemi), nasazováním náhradníků do klíčových zápasů či tvrdošíjná sázka na dva defenzivní středopolaře.
To vše stojí za tím, že po podzimu suveréní Slavie promrhala luxusní pětibodový náskok a nyní je tři body za svým rivalem z Letné. Vše nasvědčuje tomu, že trenér prostě své mužstvo nezvládá.
Letos by se musel stát zázrak, aby se Slavia po dlouhých 12 letech dočkala opět titulu. Až se tak náhodou stane, dá se o malém muži ze strahovské střídačky mluvit jako o možném kandidátovi na funkci kouče národního týmu.
