Když ve čtvrtek na Letné usedl před mikrofon a představil se novinářům jako nový trenér fotbalové Sparty, slíbil fanouškům: „Budu se snažit, aby byl efekt co nejrychlejší a aby měli ze hry Sparty radost.“ Nevolal po posilách, se kterými Sparta v zimě výrazně otálí. Neodkryl, jakým systémem chce hrát.
A když měl popsat, jak bude fungovat souhra se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým, jen se uculil: „A-tým mám na starosti já.“
Klasický Vrba.
Úsporný, strohý, to důležité schová za ironický úsměv. V setkávání s novináři si nikdy neliboval. Fotbal se pro něj odehrává na hřišti, ne v tiskových střediscích, mixzónách nebo při konferenčních hovorech. Snad i proto si ho Sparta vybrala.
  |
Navzdory tomu, že dlouho pomáhal tvořit jejího velkého rivala, a v parku před plzeňským stadionem dokonce roste vrbička, kterou před šesti lety zasadil.
„Když půjde do Sparty, vyškubnu ji ze země,“ hrozil plzeňský manažer Adolf Šádek. Ve čtvrtek byl smířlivější: „Byla to nadsázka. Že jde trenér do Sparty? To je fotbalový život.“
Ten Vrbův byl ovšem doteď výrazně spjatý právě s Viktorií, kam přišel v říjnu 2008 jako občan Vrba. Jak vypráví ikonický kapitán Pavel Horváth ve svých memoárech: „Potkal jsem ho u zašupovacích vchodových dveří a vůbec netušil, o koho jde.“
Spartu se Vrba pokusí vzkřísit už jako trenérská celebrita, kterou sleduje celá republika.
A před kterou leží možná největší výzva kariéry.
Od piplání žáčků v Ostravě se vypracoval až k národnímu týmu a k zahraničním štacím, také v Plzni zvlášť při druhém angažmá čelil velkým očekáváním, ale zvednout drolící se Spartu, to je ještě o několik levelů těžší úkol.
Trenér Pavel Vrba.
Vrba by na něj – na rozdíl od mnohých předchůdců – mohl stačit. Můžete mu vyčítat, že je umanutý a často kousavý, on ale nedělá fotbal proto, aby se zalíbil. Chce budovat, posouvat, bořit hranice. A hlavně vyhrávat.
Když dostane čas a volnou ruku, může i ve Spartě dokázat, jak moc je v postupné práci s týmem silný. Jak ho umí přetvořit a vypiplat. Ovšem když zjistí, že jeho vize a požadavky opakovaně narážejí, může kapitola Sparta také velmi rychle skončit.
Ostatně už délka smlouvy trochu zaráží. Předloni v létě Rosický podepisoval s koučem Jílkem tříletý kontrakt a říkal: „Vyjadřujeme tím důvěru, to dřív na Spartě nebývalo.“
Vrba podepsal na rok a půl, což signalizuje mnohem větší tlak na výsledky a na rychlý posun. Tomu jistě bude odpovídat i gáže: těžko by šel nasazovat krk za plat, který by se v českých podmínkách výrazně nevymykal normálu.
Výměnou za mimořádné výdaje ale Sparta získává na lavičku největší personu, která byla aktuálně k mání. Člověka s patentem na úspěch.
Vrba = tři české tituly s Plzní, slovenský se Žilinou, bulharský s Razgradem. Skromnou Viktorii třikrát dovedl do Ligy mistrů a i slávistický kolega Trpišovský mu několikrát vysekl poklonu: „Inspiroval mě. Dokázal změnit český fotbal. Jeho práci doceníme až časem.“
Trenér Slavie Jindřich Trpišovský.
Otázkou je, jestli sparťanský šéf Křetínský, který Vrbův příchod preferoval, přesně ví, co čekat.
Počítat musí s tím, že svéráze z Přerova nepředělá a že si nepřivedl trenéra-kývače.
Vrba se nebojí ozvat, když se mu něco nelíbí. Nebojí se tvrdošíjně prosazovat názor, jít do sporu. Klidně i za cenu, že si nadělá nepřátele.
Než aby přežíval v klidu na teplém místečku, třeba se ostře pohádá, jen aby bylo po jeho.
Což může být přesně to, co Sparta potřebuje. Trenéra s velkým T, který si dokáže dupnout. Vrba na to má v sedmapadesáti věk, vhodnou náturu a vzhledem ke zkušenostem a úspěchům i právo.
Měnit se nebude, takže Sparta si na něj bude muset zvyknout. Žít přítomností a opustit mýtus, že ji do krize uvrhlo pouze angažování italského šarlatána Stramaccioniho.
To sice klubovou kasu připravilo o desítky milionů, ale Sparta si zadělala na problémy mnohem dřív.
Za posledních šestnáct let ani jednou neprošla do Ligy mistrů, přitom byly časy, kdy právě podle účasti či neúčasti v ní hodnotila sezonu. Pod Křetínského velením jen čtyřikrát slavila titul, což je v poměru cena/výkon tristní bilance.
Na lavičce už vyzkoušela klubisty, vědátory, mladé nadšence, ligové rutinéry i zahraniční experiment, takže léčba dlouholetým rivalem Vrbou je vlastně poslední výzva, kterou ještě zbývalo vyzkoušet.
Cosi jako krabička poslední záchrany, která může ukrývat buď zázračnou pomoc, nebo trpké zjištění, že účinný lék zkrátka není k dostání.
S Vrbou může Sparta zjistit, jestli je její nemoc vůbec léčitelná. Pokud nezabere ani on, pak už těžko hledat řešení.
