Sparťani na hřišti a na lavičce byli s tímhle účtem zjevně spokojeni. My u televizí mohli jen nadávat.
Mě osobně nejvíc vytáčí nástupy do druhého poločasu. Už se to stává tradicí. Pokud do zápasu vstoupíme vlažně, do druhé půle ještě kapku zvolníme. Kde jsou ty časy, kdy jsme se o poločase mohli opájet nadějí, že trenér v kabině něco vymyslí.
Novou taktickou variantu, nebo kluky prostě jen seřve, aby vyšli na plac s novým elánem. V tom byl mistrem Václav Ježek. Nebo ta jeho střídání. Když na Realu poslal do hry teenagera Skuhravého a ten rozhodl o postupu. To bejvaly časy.
Aspoň jedna tradice přetrvala. Dravé mládí. Proti Baníku se předvedl další náctiletý ze strahovské líhně: Martin Vitík. Osmnáctiny oslaví až pozítří, ale už v neděli vypadal jako dospělý na hřišti i při pozápasových rozhovorech. Tak ať tě, hochu, hlavně nezbrzdí zranění. Už to bude v lazaretu jménem Sparta malý zázrak.