Na čtvrteční Zlaté tretře jste byl se svěřenci a Vítězslav Veselý hodil přesně B-limit pro Peking 78 metrů. Kolik byste hodil vy, pokud byste nazul tretry?
Těžko říct, ale když jsem si letos na tréninku jednou hodil, nebylo to špatné - kolem 76 metrů. Po třítýdenní přípravě bych možná olympijský limit B hodil.
Takže byste vlastně mohl jet na vaše šesté olympijské hry...?
To by se mi nechtělo. A ani bych nemohl. Kvůli tomu, aby za mnou nechodili dopingoví komisaři, jsem na mezinárodní federaci IAAF nahlásil, že končím.
Kromě Veselého připravujete také Petra Frydrycha a Jana Syrovátka - nemohl jste jim zmíněným pokusem sebrat chuť?
Naopak, myslím, že je to může motivovat. Všichni mají na víc, jen to ještě nedokázali prodat, byť zlepšení ukázali už loni. Na tuhle sezonu jsme se chystali v Jižní Africe a vypadalo to dobře, ale po návratu jsme všichni dostali horečky. Ten týden možná chybí.
Absolvujete s vašimi svěřenci něco z přípravy?
Kdepak, já jenom kecám. (smích) Moc toho nedělám, po těch letech dřiny jsem pořád neměl chuť, jen občas jsem si zaposiloval. Ale když se takhle s prominutím flákám, mohlo by mě začít něco bolet, tak to časem asi rozjedu. Jenže letos jsem si ještě nezahrál tenis ani fotbálek, pořád něco dělám nebo sháním.
Trenérem jste už druhým rokem - naplňuje vás to?
Je to horší, než jsem čekal. (úsměv) Jste na tribuně a vidíte, že se nedaří podle představ, tak hledáte chyby v sobě. Pochybujete o tom, jestli to děláte správně. Jako atlet jsem to měl jednoduché - buď jsem hodil, anebo ne. Tohle je náročnější i na čas, kterého se nějak nedostává, a mnohem víc stresující. Pročítám svoje tréninkové deníky a srovnávám, jestli to na daného člověka sedí. Nebo někdo z klukůmůže být unavený dřív než ostatní a já nepoznám, že si potřebuje trochu odpočinout. Pak je chyba ve mně.
Kdysi jste zkusil podnikání, v Mladé Boleslavi jste chtěl postavit sportovní a zábavní centrum, projekt ale zkrachoval. Prý jste se k podnikání vrátil...?
Na Slovensku, kde jsem kdysi závodil za Duklu Banská Bystrica, jsme s kamarádem postavili rekreační zařízení Rybářská osada. Je to v Liptovské Sielnici blízko Liptovské Mary, kam dodnes jezdím na ryby. Je to tam hezké, bude to funkční. V tomto směru jsem se poučil z někdejších chyb.
Před více než třemi lety jste se ucházel o post předsedy Českého olympijského výboru. Může se situace opakovat?
Říká se sice nikdy neříkej nikdy, ale silně pochybuju, že bych ještě někdy něco podobného zkusil.
Letos jste už dvakrát při tréninku radil Barboře Špotákové, a vedoucí oštěpařka světových tabulek si spolupráci pochvalovala, potom hodila v Zaragoze další český rekord 69,15 metru...
Pokud jí to pomůže, udělám to znovu a rád. Její výhodou je, že dokáže na radu reagovat, je schopná okamžitě něco změnit To je důležité, protože i při závodě umí reagovat na podněty svého těla, je to vítězný typ.
Kam až může její oštěp doletět?
Důležité je, aby zůstala zdravá a připravila se na olympiádu, protože letošní rok je právě o tomhle jediném závodě. Na Zlaté tretře prohrála s Němkou Obergföllovou, ale na to se brzy zapomene. Bára na to má, může hodit i světový rekord, její potenciál je obrovský. K rekordu Kubánky Menendézové jí chybí dva a půl metru, ale oštěp je takový, že to může ulítnout.
