5. ledna 2007 11:14 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Bauer na nekonečné marodce

Lukáš Bauer. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lukáš Bauer. | foto: AFP

PRAHA Je mu smutno. Posedává doma na Božím Daru u televize, polyká antibiotika, a když se dívá, jak si to nejlepší lyžaři světa rozdávají na Tour de Ski, bolí ho u srdce.

Držitel stříbrné medaile z loňské olympiády Lukáš Bauer si v nové sezoně zazávodil pouze dvakrát, naposledy koncem listopadu ve finském Kuusamu. Pak lyžaře trochu vypekly rozmary přírody, a když už se konečně zase v polovině prosince mělo začít závodit, Bauera skolila angína.

Bez varování, zcela náhle a o to tvrději.

„Paradoxně se problémy ozvaly přesně v den, kdy Italové oznámili, že se v Cogne přeci jen bude závodit,“ připomíná.

„Odjel jsem se připravovat do Rakouska na Tauplitz a tam nemoc propukla s plnou silou.“

Nejlepší český lyžař se koncem roku znovu začal vozit na běžkách, ale cítil se stále mizerně. První várka antibiotik totiž bacily zcela nevyhubila. „Vlastně celý prosinec jsem byl víc nemocný než zdravý,“ konstatuje. „Lékaři zjistili znovu zvýšenou činnost lymfatického systému, což znamenalo podezření na další infekci. Proto mi před Silvestrem předepsali další antibiotika...“

Bauer tedy momentálně lyže vidí pouze v televizi. Lékaři mu povolili pouze volné vycházky, žádné poklusávání, zkrátka zhola nic.

Takový režim je pro sportovce, který se chtěl v celkovém pořadí Světového poháru vklínit do nejlepší pětice a ještě pevněji se usadit v extratřídě, dosti nevábná realita.

„Hlavně, že už mě opustily horečky a že nemusím být ukotvený v posteli,“ uleví si.  „Od Kuusama jsem se na lyžích moc nesvezl, takže na Tour de Ski nemělo cenu vůbec cestovat,“ vysvětluje. „Vždyť jsem nebyl schopný odjet souvisle ani patnáct kilometrů. Když mi ale doktoři předepsali další antibiotika, trochu jsem na všechno rezignoval.“

Bauer už ví, že bez účasti na Tour se ve Světovém poháru moc vysoko vyškrábat nemůže, a má proto vztek.

„Přehodnotil jsem tudíž zásadně svoje plány na sezonu. Přední umístění ve Světovém poháru už asi oželím, a když se uzdravím, zkusím se co nejlépe připravit na mistrovství světa v Sapporu,“ objasňuje svoje vize.

Naděje? Doktor Koldovský
V závěru týdne se vydá za doktorem Martinem Koldovským s nadějí, že ho prohlásí za zdravého. „V tom případě bych se už v pondělí zkusil znovu svézt na lyžích.“

Do té doby ale hodlá dál z křesla sledovat drsný program Tour de Ski a při každém závodě si znovu a znovu bude říkat, jak by asi s ostatními závodil.

„Třeba při úterním skiatlonu v Oberstdorfu jsem věděl, že jsou ideální podmínky pro lyže s mikrokontaktem. Tedy něco pro mě... Ve středu jsem si zase uvědomil, že bych při klasické patnáctce asi společně s těmi lepšími lyžaři „vyžral“ v závěru nepříjemné sněžení, které lyže zpomalovalo... Stejně bych ale radši v té slotě závodil, než abych tady doma polykal prášky,“ povzdechne si.

Bauer sice na běžeckých tratích už posbíral spoustu oslnivých úspěchů, ale stejnou měrou ho v jeho kariéře provází i hromada smůly. Kolikrát už ho jen v nejnepříjemnějším čase trápilo zdraví...

„Věci beru tak, že 99 procent lyžařů má víc smůly než štěstí,“ pouští se do filozofické roviny. „A na svém kontě víc prohraných než vyhraných závodů. Snad jediné procento má to štěstí, že se mu daří vše, na co sáhne. A k těmhle závodníkům já bohužel nepatřím.“

Bauer se zatím drží ve Světovém poháru na 15. místě, ale vzhledem k neúčasti na Tour de Ski se propadne až kamsi do suterénu.

Ví, že prvním týdnem lyžování se protrápí, a teprve až se pak dostane do dobrého pocitu, jak říká, může začít s normálním tréninkem.

Pořádný kus sezony sice tomuhle skromnému a nesmírně poctivému lyžaři upláchl, přesto ale neklesá na mysli. Věří, že ještě mnohé v téhle podivné pseudozimě na běžkách předvede a že snad i v lyžování alespoň drobet spravedlnosti existuje.

KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo
KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo

Měli jste možnost si přečíst o mém porodu a o pobytu v porodnici na šestinedělí. Nyní bych chtěla rozvést poslední a nejtěžší část mého příběhu. První půlrok mého mateřství.