Cítím se jako v nebi

Soupeře jste zaskočil famózním výkonem 71,18 metru v hodu oštěpem. Neměl byste si ten oštěp schovat na památku?
To by bylo pěkné, ale jen tohle náčiní by nestačilo. Někam bych si musel uložit i disk, kouli nebo třeba výškařskou laťku.

Co se vám táhlo hlavou za cílem patnáctistovky? A jak se cítilo vaše tělo?
Tělo se cítilo strašně, protože tenhle desetiboj byl ze všech nejtěžší. Jinak se závodí, když máte formu, než když víte, že to není ideální. Závod byl nahoru dolů, musel jsem se přemlouvat, že pořád stojí za to rvát se. Takže jsem v cíli byl šíleně unavenej, A teď se cítím jako v nebi. (úsměv)

Dvakrát vás v závodě odepisovali, dvakrát jste se vrátil – už se vám stalo něco podobného? 
Ne, nikdy. Vím, že mě teď mnozí odepisovali, v delších pauzách mezi disciplínami jsem si na počítači četl diskuse fanoušků. Třeba před výškou, před oštěpem, ale ono vás to může taky motivovat. Já vím, že stovka a dálka byly špatné, ale pokaždé jsem si řekl – nelámejte nade mnou hůl, jsem bojovník a nevzdám to. Pak bych si to třeba vyčítal až do smrti, další šance taky už nemusí přijít. Byl jsem schopný tam zemřít, jen abych tuto příležitost nepustil.

Ve skoku o tyči jste zvládl základní výšku 540 centimetrů až napotřetí. Co se dělo? 
Aspoň je vidět, jak malinkatý kousíček dělí ve sportu úspěch od katastrofy. Jednak jsem se nemohl pořádně rozeběhnout, protože mě bolely nohy, a taky jsem si letos s tyčí moc nerozuměl. Naštěstí jsem si pak vzal tvrdší tyč a napotřetí to skočil. Sice hrozně, ale skočil.

Jste první český atlet, který má trojkorunu – vyhrál jste mistrovství Evropy, světa i olympijské hry. Došlo vám to? 
Tak to mi ještě nedošlo. Když jsem s desetibojem začínal, říkal jsem si – bylo by pěkné mít pět zlatých medailí a světový rekord. Když to řeknu trochu pateticky, teď je celoživotní dílo dokonáno. Ale motivace zůstává – olympiáda je nezapomenutelná, zvláště když tam vyhrajete. Takže mám před Pekingem pořád co dělat a na co myslet. (úsměv)

Olympiádu i mistrovství světa dosud vyhráli pouze Angličan Daley Thompson a Američan Dan O’Brien, legendy desetiboje. Jak by vyznělo porovnání s nimi? 
To by bylo hodně těžké. Každá éra byla jiná, každý z nás měl jiné soupeře... Já s nimi nezávodil, takže je to nesrovnatelné. Nicméně je hezké vědět, že jsem se ocitl v téhle urozené společnosti.

Obhájce titulu Bryan Clay, který musel ze závodu odstoupit, řekl, že za normálních okolností by tady vyhrál. Jak se vám to zamlouvá?
Já už kvůli zdravotním potížím nemohl naplno nebo v plné formě bojovat o titul třikrát, ale nikdo se mě na to neptal. Takový je sport.

Být v Clayově situaci, vyslovil byste možná něco takového?
To bych si v žádném případě nedovolil. Ale Bryan je dobrej kluk, jsme kamarádi.