Středa 30. listopadu 2022, svátek má Ondřej
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Sport

Davidová na konci zimy: Ukrutný vítr. Divoká zlatá sezona. Nejistá příprava

Zleva Lucie Charvátová a Markéta Davidová z České republiky po dojezdu do cíle. foto: ČTK

Opět si vyzkoušela, jaké je to jet v čele závodu Světového poháru. Z první položky hromadného závodu vyrážela Markéta Davidová v Östersundu první, na vedoucí pozici potom přijela i na třetí položku. Potom už svůj interní souboj se silným větrem prohrála, skončila čtrnáctá. „Hlavně jsem ale byla ráda, že jsem dnes vůbec mohla nastoupit,“ říkala.
  10:14

Johannes Thingnes Bö vyhrál SP biatlonistů, Krčmář skončil 26.

Kdy jste se po páteční střevní viróze dala dohromady?
Včera jsem se byla na 50 minut velmi zlehka proběhnout. Jedla jsem jen suché těstoviny, rýži a chleba. Ideální strava to nebyla, snažila jsem se držet dietu. Každý takový výpadek jídla vás oslabí. Ale pátek byl samozřejmě nejhorší. Chytlo nás to na hotelu spousta, i někteří Finové a Švýcaři, co s námi taky bydleli. Takže to bylo nejspíš z jídla.

Tušíte ze kterého?
Nevím. Nejhorší je, že ve čtvrtek jsme s holkama večeřely víceméně jen suché těstoviny s parmazánem, fakt jsme si nedaly nic, z čeho by člověk mohl tušit, že mu bude blbě. Nabízeli sice i nějaké mleté maso, ale to jsme si s holkama ani nedaly. Říkaly jsme si, co jsme mohly udělat víc než to, že jsme si daly takhle nerizikové jídlo, a stejně nás to doběhlo.

Markéta Davidová z České republiky.
Zleva Lucie Charvátová a Markéta Davidová z České republiky po dojezdu do cíle.

Mohlo údajně jít o infikovanou zeleninu.
To nás taky napadlo. Nebo že se těstoviny vařily ve špatné vodě. Bohužel, přišlo to v nešťastný den.

Přesto jste v neděli první polovinu hromadného závodu zvládla skvěle, vždyť na třetí položku jste dorazila první.
Řekla jsem si, že to zkusím, děj se vůle boží, a uvidím. Moc jsem nad tím ani nepřemýšlela, to snad ani dneska nešlo.

Hlavně potom při velmi větrných položkách vstoje.
Nemyslím, že by bylo lepší prostát na nich ještě víc času a čekat. Musel jste to zkusit odstřílet a doufat. Buď to klaplo, nebo ne.

V první polovině závodu nicméně platilo: lyže jedou, tělo funguje, střelba také.
Jo jo, neměla jsem z toho vůbec blbý pocit.

Překvapilo vás, když jste se po první střelbě najednou objevila na trati první?
Trošku jo. Ale tušila jsem, že v tomhle větru mě nula posune dopředu.

Navíc šlo o nulu za 28 sekund.
Právě, moc jsem se s tím nepárala.

Při třetí položce, první vestoje, se naopak zdálo, že vaše vedoucí skupina odnesla poryvy větru nejvíce ze všech, vy i průběžně druhá Ukrajinka Džimová jste střílely za čtyři.
Sledovala jsem, že kolem mě byla nejlepší položka snad za tři. Prostě to takhle na nás vyšlo.

Kouč Jiří Holubec říkal, že vítr při stojce házel i s vašim tělem.
Hlavně při druhé stojce to bylo ukrutné, úplně bez šance. Házel se mnou od lyží nahoru, až jsem z toho byla bezradná. Mohla jsem si stoupnout, jak jsem chtěla, a stejně by se mnou cloumal. Já pořád ještě nejsem moc dobrý střelec ve větru, natož když je takhle brutální. Snažila jsem se něco trefit, ale pomalu ani nemělo cenu se na ty rány bůhvíjak soustředit, přicházely takové poryvy, že šlo jen o to využít chvilek, kdy byl vítr malinko slabší a doufat, že mi něco spadne. Bohužel moc toho nepadlo. Střílet stojky za čtyři a za tři není nic, čím bych se chtěla chlubit.

Tak ona dnes i vítězka Ingrid Tandrevoldová měla celkovou střeleckou bilanci za pět.
Já vím. Což jen vypovídá o tom, jaký to byl závod.

Letos váš nejbláznivější? I kvůli tomu, co se s vámi dělo před ním?
Asi jo. Na počasí a podmínky jsme předtím letos měly docela štěstí. Dnes to bylo docela na hraně, jestli závod pustit nebo ne. Myslím, že kdyby Johannes (Bö) se Sturlou (Lägreidem) nebojovali o velký glóbus, tak by se už dnes ani nejelo. Ani odložení závodu na pozdější čas ničemu nepomohlo, protože podmínky pro holky byly úplně stejné jako předtím. Až na závod kluků pak byly trochu lepší.

Teď už můžete bilancovat vaši zatím nejlepší sezonu. Jak byste ji charakterizovala?
Byla taková divoká. Měla jsem dobré chvilky, ale i slabší. Ve svěťáku jsem celkově výš než loni, to je snad dobrý ukazatel.

Celá sezona byla z pohledu vašich výsledků mnohem vyrovnanější než ty předchozí. Takový posun jste si přála.
Jo, to jo. Nebyla už tolik nahoru dolů. Ale některé věci a závody se nepovedly podle mých představ, představovala bych si je lepší. Já se neumím moc pochválit.

Já vím, už jsem si zvykl. Přesto, sezona, na jejímž konci můžete říci, že jste mistryní světa, rozhodně nelze hodnotit jako špatná.
Jasně, za to zlato jsem strašně moc ráda. Jen mě tyhle věci moc nedocházejí, proto se mi i hůř hodnotí.

Přemýšlím, co se musí stát, abyste jednou byla se sezonou úplně spokojená.
(rozesměje se) To by mě taky zajímalo. Až se na tu letošní podívám po pár letech s odstupem, tak si možná budu říkat: Ty jsi blbá, měla jsi být spokojená. Jenže teď vím, že ve spoustě věcí mám rezervy, tak mi nepřijde, že bych se měla plácat po zádech. Jako každého sportovce mě ubíjí, když se něco nezadaří.

Každopádně víte, na čem chcete v tréninku do budoucna pracovat.
A mám do toho docela chuť, což je dobré znamení.

Na konci sezony mají závodníci chuť hlavně na dovolenou. Mám však obavy, že vzhledem k vaší diplomce to nebude úplně váš případ.
Nebude. Snažím se na ní pracovat, ale ještě pořád není v pohodě, v jaké bych si představovala, že by měla být. Musím s ní trochu hejbnout.

Jste s ní na sebe podobně náročná jako biatlonistka?
To možná nejsem. Budu ráda, když ji dobře napíšu, projde mi a pak udělám státnice. Termín na diplomku mám na konci dubna.

To si moc neodpočinete.
Ono ani nic moc víc než studovat teď nemůžu, když je doma pořád lockdown. Ale těším se na dny, kdy nebudu muset na trénink a když bude venku hnusně, tak z baráku nevylezu, aniž bych měla výčitky, že nic nedělám.

Už jste s trenérem Egilem Gjellandem řešili, jak bude probíhat příprava na olympijskou zimu, když v Evropě jsou nadále platné mnohé restrikce? Šéf svazu Jiří Hamza naznačil, že byste mohly delší dobu strávit i v Norsku.
No, vzhledem k tomu, že Norové vyhlásili až do 10. června lockdown a do té doby tam nikdo nemůže, tak to jsou sice hezké plány, ale nás do Norska nikdo nepustí, ani kdybychom tam chtěly odjet na delší dobu. Bez norského pasu je momentálně nereálné dostat se tam. Takže tahle varianta teď není na stole. Samozřejmě, jestli to půjde, vydáme se do Norska později, ale nemyslím si, že bychom tam měly trávit třeba půl roku.

Zatím tedy bude Egil Gjelland cestovat spíše za vámi do Česka?
Ano, bude se snažit být s námi co nejvíc, ale když se pak vrátí domů, bude muset na 10 dní do karantény. A bůh ví, jak to bude v Evropě dál, nikdo neví, co se bude dít.

Autor:

Ať se dětem lépe dýchá. Proč vyrazit do Dětské léčebny Cvikov
Ať se dětem lépe dýchá. Proč vyrazit do Dětské léčebny Cvikov

Respirační onemocnění postihne čas od času každé dítě. Někdy ale může i banální onemocnění vést k nepříjemným chronickým stavům. Blíží se podzim a...

Mohlo by vás zajímat