Na startu zůstávala oproti energicky se rozcvičující Wendy Holdenerové klidná. Schovávala se před padajícím sněhem, jen ona, ozářená sjezdovka, červené a modré branky.
„Když jste po prvním kole ve vedení a potom v tom druhém čekáte, až na vás přijde řada, je to, jako kdybyste měli čekat věčnost,“ popisovala 25letá Američanka.
  |
Tentokrát to byl přesně ten případ. Po první jízdě se nacházela na čele a když se konečně spustila ze startovní budky, k dobru měla na tou dobou vedoucí Katharinu Liensbergerovou 33 setin.
Na prvním mezičase náskok ještě o čtyři setiny vylepšila. Poté ale následovala zrádná pasáž – několik terénních vln a hned pod nimi ukryté branky.
Právě tady měly její největší soupeřky problémy.
Ona ale ne.
u n l e a s h e d pic.twitter.com/PbR20g8ut4
— Mikaela Shiffrin (@MikaelaShiffrin) January 13, 2021
Znovu připomínala tu Shiffrinovou, která si v minulých letech zcela podmanila lyžařský svět. Klidná, přesná, bezchybná.
„Byl to jeden z top slalomových výkonů, které jsem předvedla v závodě,“ uznala později v cíli pro ORF.
I přesto její náskok na Liensbergerovou začal klesat, na třetím mezičase měla Američanka k dobru 19 setin, na čtvrtém už jen patnáct.
Když dorazila do cíle, rychle se ohlédla po výsledkové tabuli. A na ní se rozsvítila velká jednička. Shiffrinová náskok udržela a mohla se radovat.
„Byl to jeden z těch závodů, u kterých si přejete, aby nikdy neskončil,“ popisovala. „Přesně tohle miluju. Jsou to pocity, které jsem teď dlouho nezažívala.“
Stejně jako při prosincovém vítězství v obřím slalomu v Courchevelu s ní i tentokrát cloumaly emoce. Nejprve hlasitě zakřičela, poté schovala dlaně do rukavic a sklonila se k zemi.
V minulosti triumfy takhle neprožívala. Možná už je brala jako samozřejmost.
Ovšem po smutném loňském roce, kdy jí zemřel milovaný otec Jeff, se toho pro ni hodně změnilo.
A změnila se i ona.
„Některé dny se probouzím a první věcí, kterou chci udělat, je křičet tak nahlas, ať to slyší celý svět,“ líčila. „Nevím, kam mám tuhle energii dát, tak ji chci dát do lyžování.“
Což se jí povedlo.
„Tentokrát to bylo, jako kdybych byla schopná ty temné a hrozné pocity uvnitř mé duše vypustit. Pokaždé, když závodím a tohle se mi podaří, část z nich zmizí.“
Vítězství ve Flachau pro ni bylo už 68. ve Světovém poháru, čímž se odpoutala od Marcela Hirschera na třetím místě historických tabulek. Před ní jsou už jen Lindsey Vonnová (82) a Ingemar Stenmark (86).
Zároveň si připsala jubilejní sté pódiové umístění v lyžařském seriálu a statistici rovněž napočítali, že zlomila ženský rekord Vonnové v počtu triumfů v jedné disciplíně. Shiffrinová ve slalomu triumfovala už po 44., její starší krajanka ve sjezdu vybojovala 43 prvenství.
„Na rekordy jsem ale teď rozhodně nemyslela,“ vyprávěla. „Chtěla jsem jenom dobře zajet. Tenhle svah mě v posledních letech párkrát potrápil, tak jsem chtěla být silná.“
Přidávat další vítězství pro ni bude v budoucnu možná těžší. V posledních měsících jí totiž vyrostl zástup silných soupeřek.
Kromě Vlhové, vedoucí ženy Světového poháru, si letos slalomové vítězství připsala i Michelle Gisinová. Liensbergerová zase byla ve třech posledních závodech druhá a její forma roste.
Shiffrinová je ale za konkurenci ráda.
„Začínám si to víc užívat,“ povídala. „Jsou to teď pokaždé větší nervy, je to více energické. Vím, že jsou tady i další holky a že pokud udělám jednu chybu, nevyhraju a nebudu na pódiu.“
Příští víkend hvězdná Američanka míří na obří slalomy v Kranjské Goře. Další slalom speciál absolvuje na únorovém světovém šampionátu v Cortině d´Ampezzo.
Právě tam bude chtít ukázat, že je definitivně zpět.
„Ještě s tím budu bojovat, ale cítím, že jsem udělala velký krok vpřed,“ řekla.
V pravý čas.
