Ve čtvrtek od posledního dílu trilogie střetů dvou legend těžké váhy uplynulo přesně 40 let. Padesátistupňovým kotlem vyprodané manilské haly se tehdy nesla nepokrytá nenávist.
Čišela z každého pohybu a gesta boxerských hvězd. Američané Muhammad Ali a Joe Frazier se do té doby utkali dvakrát - bilanci měli nerozhodnou. A právě v hlavním městě Filipín mělo padnout definitivní rozřešení otázky, který z nich je lepší.
Z triumfu se nakonec radoval Ali, jenže...
„Šlo o válku,“ popisoval Joe Frazier střety se svým sokem v dokumentu Horor v Manile. A války nemívají jednoznačné vítěze. Rivalita obou borců výrazně překročila provazy ringů, kde se spolu utkali.
„Je ošklivej, je blbej, neumí boxovat ani mluvit, nedokáže napsat báseň,“ urážel Ali soupeře. Neváhal přecházet ani k rasově podbarveným verbálním útokům.
„Je to typ černocha, který slouží bílým a chová se vůči nim podřazeně,“ konstatoval. „Frazier je gorila. Chodil jsem na něj trénovat na jedno speciální místo - do zoo,“ provokoval dál Ali.
Dva páry Aliho rukavic se vydražily za 15 milionů korun |
Frazier, který byl stoupencem Martina Luthera Kingaamírového soužití ras, zase soupeře dráždil tím, že ho i po jeho konverzi k islámu nazýval rodným jménem Cassius Clay.
Po jedné z výměn názorů dokonce došlo v diskusní show před televizními kamerami k opravdové pěstní výměně.
„Kvůli Aliho slovům mě spolužáci mlátili. Že jsme prý zrádci-posluhovači bělochů,“ vzpomínal na těžké chvíle ve školních lavicích Frazierův syn Marvis, rovněž boxer.
Bojovalo se tak nejen o tituly, ale i o duši černé Ameriky. Oba kohouti přitom dříve bývali přáteli. Když Ali kvůli své víře odmítl během války ve Vietnamu nastoupit do armády, přišel o boxerskou licenci a tři roky neabsolvoval jediný zápas.
„Raději se postavím proti kulometům, než abych zapřel islám,“ vysvětloval. Frazier mu v těžkých chvílích půjčil peníze a dopomohl, aby znovu dostal povolení zápasit. Proč?
Jako šampionovi mu v očích boxerské veřejnosti škodilo, že se neutkal s Alim. Proto ho potřeboval dostat mezi provazy. Až do zpečetění prvního měření sil se oslovovali kámo. Po podpisu smlouvy ale Ali otočil.
Vztah náhle přerostl v pohrdání a prudkou nenávist, která jim vydržela i v životě po kariéře. „Jsi podřadný boxer a člověk,“ křičel na Fraziera Ali, když semu za přítomnosti médií vetřel na trénink.
Rozhodnutí bílých
V roce 1971 uspěl na body v souboji dosud neporažených bojovníků Frazier, Ali ale porážku nepřijal a sudí obvinil z podjatosti. „Bylo to rozhodnutí bílých,“ pronesl na tiskové konferenci. V té době se jednalo o největší sportovní událost historie.
O tři roky později ovládl odvetu Ali. A jeho reakce? „Další rozhodnutí bílých, jenže tentokrát správné.“ Politický podtext jejich bitev byl zjevný.
Aliho fanouškovskou základnu tvořili odpůrci války ve Vietnamu a hnutí Národ Islám, za Frazierem stála bílá konzervativní Amerika.
Uvažovalo se, že by se třetí střetnutí uskutečnilo na palubě letadla, odkud by bylo přímým přenosem vysíláno do celého světa, nakonec se ale kvůli vyšším zájmům pořádalo v Manile 1. října 1975.
Akci štědře sponzoroval filipínský prezident Ferdinand Marcos. Údajně pro to, aby takto velkou událostí odvrátil pozornost od sociálních nepokojů, které oceánský stát trápily. Ali za zápas dostal přislíbeno šest milionů dolarů, Frazier polovinu.
Muhammad Ali.
O rok dříve se Ali utkal s Georgem Foremanem a senzačně ho knokautoval v osmém kole. Obra, který během dvou kol Fraziera poslal k zemi rovnou šestkrát a duel samozřejmě ukončil předčasně. I proto byl Ali nyní jasným favoritem.
„Na druhou odvetu přistoupil kvůli tomu, protože si myslel, že je Frazier vyřízený a bez problémů ho udolá,“ prozradil Aliho pohnutky ringový lékař Ferdie Pacheco. Mýlil se.
Frazier vedl život v osamění. Po příjezdu do Manily opustil centrum a přemístil se do skromných podmínek na okraj města k úpatím hor. Možná i proto, že na něj Ali před hotelem uprostřed metropole mířil zbraní.
Bez přítomnosti televizních štábů a novinářů. „Jen mi řekl: ,Pojďme si z Fraziera udělat srandu.‘
Přijel před hotel a křičel na něj:,Vylez Joe, ty jedna obludo, gorilo.‘ Pak zamířil k jeho oknu a hulákal: ,Já tě zastřelím,‘“ vzpomínal Aliho spolupracovník Ronnie Nathanielsz.
Ve Frazierovi doutnal vztek a hodlal protivníka zničit. Trénoval individuálně a ve skromných podmínkách. Utkání se kvůli americkým fanouškům uskutečnilo v 10 hodin tamního času.
Svítilo prudké slunce a v hale, kde se tísnilo 28 tisíc diváků, dosahovala teplota podle Fraziera k 50° C.
„Do hlediště nepronikl ani závan větru, bylo to utrpení, nedalo se vůbec dýchat. A teď si představte, že v těchto podmínkách boxujete v ringu,“ kroutila hlavou Denisa Menzová, jež tehdy jednatřicetiletého Fraziera doprovázela.
Šampion proti slepému
Od úvodního gongu se do sebe soupeři pustili v nezvykle vysokém tempu a vyměnili si řadu tvrdých a přesně umístěných ran. V prvních pěti kolech z celkových 15 vypsaných měl převahu o dva roky starší Ali.
„Chtěl vyhrát brzkým knokautem,“ nastínil jeho plány doktor Pacheco. „Bušil do něj svými nejlepšími háky, ale Joem to neotřáslo.“ Naopak, sám Frazier se vzápětí ujal tempa.
Aliho tlačil do provazu a údery na tělo mu oslaboval orgány. „Chtěl jsem ho tím zpomalit,“ vysvětloval svou strategii později.
„Normální boxeři by dávno nemohli pokračovat,“ divil se Pacheco. Jenže tady šlo o víc: „Uvědomil jsem si, že každý by dokázal toho druhého zabít. Ali mi při závěrečných fázích duelu řekl, že se cítí jako člověk, který umírá.“
Klíčový moment strhující bitvy nastal ve 12. kole. Frazier inkasoval úder do pravého oka, které mu okamžitě nateklo a výrazně omezilo zrakové funkce.
K tomu měl už od roku 1964 poškozené levé oko, jímž viděl jen částečně. Oba problémy se nyní sečetly.
„Stáli proti sobě dva nejlepší boxeři světa a jeden z nich byl v podstatě slepý? Šílené,“ žasl lékař Pacheco.
Přesto se Frazier nevzdal a nastoupil do dalšího kola. Pěstem rivala se jen těžko bránil, neregistroval je, motal se po ringu, krvácel, všechny rány ale ustál.
„Ještě jsem neviděl, aby někdo zůstal na nohou po tolika úderech a dokázal přejít do protiútoku jako on,“ pravil uznale Ali.
Další kolo, stejný scénář. Ali na pokraji vyčerpání hledá zbytky sil, aby uštědřil potlučenému a dezorientovanému Frazierovi ještě několik ran.
„Oba už balancovali na hranici možností,“ připustil Pacheco. „Zápas byl pro ně důležitější než život a smrt.“
V pauze před 15. kolem Eddie Futch, Frazierův trenér, duel po konzultaci se sudím ukončil v prospěch Aliho. Jeho svěřenec plival krev, marně počítal koučovy vztyčené prsty, přesto prosil: „Ne, neukončuj to. Můžu vyhrát!“
Zbytečně. „Viděl jsem v ringu zemřít osm chlapů. O další zkušenost jsem už nestál,“ vysvětlil své rozhodnutí Futch. Vítěz vstal, na důkaz svého triumfu pozdvihl ruce a... vzápětí zkolaboval.
Ali jen několik vteřin předtím naznačil, že zápas ukončí.
Jak by asi bitva dopadla, kdyby se jako první rozhodčí zeptal na zdravotní stav jeho? „Muhammad by vzdal. Lidi ve svém rohu požádal, aby mu rozvázali rukavice,“ přikývl Thomas Hauser, muž, který o boxerovi napsal biografii. Poražený později uznal: „Byl jsem připraven zemřít.“
„Smoking Joe“ svět opustil v důsledku rakoviny jater v 67 letech. Ali bojuje s pokročilou fází Parkinsonovy nemoci.
S oblibou si pouští filmy s Elvisem Presleym v hlavní roli a oživuje si vzpomínky sledováním svých slavných zápasů.
