LN Prozraďte – jak jste se vlastně do Čech dostal?
Přivedl mě Jiří Plíšek, který trénoval Željezničar Sarajevo a tím pádem i mě. Když se loni v létě vracel, ptal se mě, zda bych nechtěl do Česka. S rodiči jsme si řekli, že by mi to mohlo jenom prospět. A jak je vidět, byl to dobrý krok.
Znamenal přechod do cizí země pro devatenáctiletého chlapce velkou změnu?
Musel jsem se učit řeč. Byť zvládám češtinu bez učitele, úplná legrace to není. Ale bylo prima, že mi v Ústí dělal loňský podzim společnost spoluhráč ze Sarajeva Samir Merzič, záložník, přišli jsme spolu. Trenér Plíšek mi řekl – snaž se, na tobě záleží, jestli si tě Teplice stáhnou z hostování za půl roku, za rok, anebo vůbec. Tak jsem se snažil. Mně to vyšlo, Samirovi zatím ne.
Na jaře jste v dresu Teplic dal tři góly, na podzim dvakrát tolik a dokonce jste pronikl do ideální jedenáctky podzimu. Co s vámi dělají slova o tom, že se o vás zajímá Sparta, ale také FC Porto nebo Hamburk?
Je to příjemné, ale tím všechno končí. Teď jsem v Teplicích a chci hrát co nejlíp – nikam nespěchám, uvidíme, co bude dál. V Teplicích mi nic nechybí.
• Edin DŽEKO (Teplice, 20let) Na podzim se blýskl šesti góly.
Chorvat Sladjan Ašanin, váš „skorokrajan“, se kdysi po příchodu do Slavie nebál přiznat, že chce hrát co nejlépe proto, aby se dostal do ještě většího klubu. A uspěl, po čase po něm sáhl Mönchengladbach. Co vy?
Top 5 mladíků v české lize podle LN
• Daniel KOLÁŘ (Sparta, 21 let) Neúnavně „brousil“ lajnu, prosadil se i střelecky.
• Tomáš NECID (Slavia, 17 let) Dravý, důrazný, drzý. Na kontě už má dvě branky.
• František RAJTORAL (Ostrava, 20 let) Ve své druhé sezoně září, nastřílel šest gólů.
• Ondřej MAZUCH (Brno, 17 let) Kolem nadějného obránce už krouží skauti evropských klubů.
Svůj první cíl, odjet z Bosny za fotbalem do zahraničí, jsem si už splnil. Dostat se ještě dál je asi přáním každého, ale pro mě je teď nejdůležitější dokázat v Česku, že na to opravdu mám.
Jste skromný – možná i proto, že před jedenácti lety u vás doma končila válka. Ta část vašeho dětství asi nestálo za moc...?
Jestli působím skromně, tak je to zásluha rodičů. Válka byla blbá, ale zastihla mě v období od šesti do deseti let – měl jsem to lehčí než třeba v šestnácti. Vzpomínat se mi moc nechce – byly to hodiny ve sklepě, jakmile se ozvaly sirény, taky dlouhé dny bez školní výuky, ulice a parky bez stromů, protože jinak by nebylo čím topit a na čem vařit. Nechtěl bych to zažít znovu.
Podmínky pro začátky s fotbalem jste neměl zrovna ideální...
To ne, ale jakmile válka skončila, odvedl mě táta na stadion Željezničaru. V deseti nebylo pozdě. Táta mi jako velký příznivec klubu pořád vnucoval za vzory jeho bývalé hráče Buljana a jiné, ale já odmalička miloval AC Milán. A když tam začal zářit Ševčenko, stal se mým vzorem. Byl by jím dodnes, kdyby v létě nepřestoupil do Chelsea. Tím si to u mě rozházel. (úsměv)
Po říjnovém vítězství Teplic ve Zlíně 4:1 trenér Mareček slíbil hráčům pečené sele, ale až po sezoně. Už na to došlo?
Došlo, ale ve středu, a to jsem právě odjížděl do Sarajeva. Vzali mě známí, byli tady autem, nemusel jsem tedy letět za rodiči a dívkou Azrou až v sobotu. Navíc strašně nerad létám, a v zimě je to ještě horší. To jsou větší turbulence...
Nicméně – jedl byste jako muslim vepřové?
Nejedl, ale trenér by mi určitě nechal připravit kuřátko. (smích)
Jak se spoluhráči dívají na to, že odmítáte třeba řízky?
V poklidu, každý má svoji víru. Tedy – to jsem si myslel. Když mi řekli, že hráči tady v drtivé většině věřící nejsou, byl jsem hodně překvapený.