K národnímu týmu se Eliáš připojí o víkendu na přípravném kempu v Montrealu. Na světovém šampionátu v kanadském Quebeku bude jeden z nejlepších českých hokejistů současnosti hlavní útočnou zbraní trenéra Aloise Hadamczika.
Už tušíte, jakou budete mít v týmu pozici?
Během play off jsme se s trenérem nebavili. Potom jsme si jen krátce telefonovali, takže herní věci jsme neřešili.
Objevil jste na české soupisce jméno hráče, které vás přesvědčilo, že má smysl vyrazit do Quebeku?
Mojí prioritou bylo v národním týmu hrát, protože jsem šancí reprezentovat v minulosti moc neměl. Navíc všichni kluci, kteří se objevili v nominaci, jsou šikovní. Teď jde o to, aby se tým dal v té krátké době dohromady na ledě i mimo něj a aby si všichni uvědomili, že tam jedeme za jedním cílem, a to je uspět.
Poutá v zámoří šampionát více pozornosti, když se poprvé v historii koná v Kanadě?Myslím, že asi ano. Ale hlavně v Kanadě. Tam bude domácí tým pod tlakem a bude hodně vyburcovaný. Tady v Americe se to nějak moc neřeší.
Mimochodem, už jste byl někdy v Quebeku?Nebyl. Ale těším se. Také na město. Slyšel jsem, že je velmi hezké. Jediná věc, které se obávám, je, že v Montrealu ještě spousta lidí mluví anglicky, ale nechce se jim, a v Quebeku je procento anglicky mluvících lidí skoro nulové.
Možná by to chtělo rychle se naučit nějaké francouzské fráze?
Tak já si myslím, že o nás bude dobře postaráno, tak bude stačit, když se pobavím s klukama česky.
Říkal jste, že se těšíte na český hokej. Nebyla absence českého spoluhráče v New Jersey právě tou příčinou, proč vám letošní sezona nevyšla podle představ?
Když se podíváte na důvody, tak jsou jednoduché. Prvních pětadvacet zápasů jsem hrával ve třetí, ve čtvrté lajně nebo třeba s nováčky. A ani na ledě jsem nedostával takový prostor, jaký bych si zasloužil. Před sezonou přišel nový trenér, udělal spoustu změn, zbavil mě kapitánského céčka a nebyl jsem ani jedním z asistentů kapitána. Prostě těch věcí na mě bylo ze začátku hodně. Jsem rád, že jsem se tomu nepoddal a vydržel jsem. Vím, že ke konci sezony jsem podával výkony, jakých jsem schopný a cítil jsem pak i důvěru od trenéra. Uvědomil si, čeho jsem jako hráč schopný a využíval mě správně. Obecně mě překvapuje, že většina týmů v NHL se nesnaží dát dohromady do jedné řady dva kluky, kteří si opravdu rozumí. To přece prospěje i klubům.
Nepřemýšlel jste během sezony o odchodu? V New Jersey už působíte dvanáct let a mohl jste se v klubu cítit už opotřebovaný.
Opotřebovanej teda ještě nejsem. (pobaveně) I když je pravda, že léta rok od roku cítím víc, ale dvaatřicet ještě není hokejově tak moc. Navíc nejsem člověk, který když se dostane do problémů, tak od toho uteče. Radši se tomu postavím a udělám vše pro to, abych uspěl. Kdyby samozřejmě byly další problémy, tak bych si to všechno znovu promyslel. Ta druhá polovina sezony ale proběhla podle představ.
V play off jste pak patřil k nejlepším hráčům New Jersey. Přesto jste s rivalem New York Rangers vypadli poměrně jednoznačně. V čem byl New York s kapitánem Jaromírem Jágrem lepší?Udělali jsme více chyb ve třetí třetině, to byl ten prostý důvod. Rangers mají kvalitnější tým než před dvěma lety, mají vyrovnané tři pětky. Také jim zachytal gólman. My jsme přesto s nimi hráli vyrovnané zápasy, ale udělali jsme více defenzivních chyb.
Co vám po vyřazení povídali čeští soupeři?Já jsem jim popřál hodně štěstí. Jarda jenom trochu pošprýmoval, že jsem je zase málem vystřílel, ale od toho jsem byl hodně daleko. Samozřejmě potěší, když vám soupeři složí poklonu. Zvlášť proto, v jaké situaci jsem během sezony byl.
Trenér Hadamczik prozradil, že s finální nominací počká až na druhé kolo Stanley Cupu. Takže existuje šance, že byste si v reprezentaci mohl zahrát s vaším kamarádem Petrem Sýkorou, který válí v Pitsburghu. Láká vás to?
Petr je střelec, který když má správné spoluhráče, tak umí dávat góly. Myslím ale, že Pittsburgh má šanci dostat se až do finále. Co se týče talentu a ofenzivy, tak mají nejkvalitnější tým.
