To jste si na sebe před olympiádou ušila slušný bič. Leckdo teď od vás čeká i zlato z Pekingu...
Pro mě je především čest, že stále patřím mezi favoritky. V Číně se ale pojede na docela jiné vodě než tady v Praze. Na tamější těžké trati můžu dojet první, ale také docela klidně i poslední...
Před závodem v Praze jste si stěžovala na únavu, jenže nakonec se zdálo, že zabíráte poměrně čiperně. Jakpak to?
Ze soustředění v Pekingu jsem přijela hodně unavená, a před závody jsem proto dost odpočívala. Nechtěla jsem se nervovat, s manželem jsme se také dohodli, že nebudu zbytečně riskovat a pojedu nejen pro sebe, ale také pro diváky. A když mi docházely síly, diváci mi strašně moc pomohli. Vždyť já mám tu finálovou jízdu stále ještě jakoby v mlze, vnímala jsem jen, jak mě fandové tlačí do cíle. Byl to skutečně úžasný zážitek.
Jak těžký byl přechod z čínské divočiny na vltavskou vodu?
Především mě tady při prvních záběrech všechno bolelo. Pocitově byla tady voda určitě výrazně slabší. I když jsem se moc necítila, každým záběrem jsem dojela dál, než bych čekala. Takže jsem si nejspíš z Číny nějakou sílu určitě přivezla.
Může vám sobotní vítězství přinést pro Peking cosi pozitivního? Třeba tolik potřebné sebevědomí?
Já sebevědomá tedy rozhodně nejsem. Olympiáda je skoro až za dva měsíce a do té doby mě čeká ještě dost práce. Každopádně výhry z mistrovství Evropy i tady ze svěťáku v Praze vypovídají o mojí konkurenceschopnosti i o tom, že se dokážu na závod patřičně zkoncentrovat. V Číně ale bude všechno jiné, jiná voda, jinak postavené branky.
Na těžké čínské vodě bude zapotřebí zcela jistě i dost síly. Hodláte na ní ještě intenzivně zapracovat?
Ježdění v pekingském umělém kanálu vyjde téměř nastejno jako posilovna. Na vodě tam totiž musím zabírat ze všech svých sil. Takže těžké čínky už nejspíš do olympijského závodu ani zvedat nebudu. Spíše se chci věnovat kompenzačním cvikům.
Kde a jak si vítězství chcete užívat?
Vždyť už v pondělí zase letím do Číny!
