Skoro by se chtělo říct, že se vám nejspíš Světový pohár v Troji do vašeho programu ani moc nehodí...
Kdyby se závodilo jinde než v Praze, tak bych nejela. Člověk se vyrovnává se šestihodinovým posunem a navíc se snaží setřást únavu z mimořádně těžké vody v olympijském kanálu. Momentálně se cítím skutečně hodně unavená a jen doufám, že se do víkendu dám do pořádku.
Pražský závod bude vaším posledním testem formy před olympiádou. Nepřipadá vám zvláštní, že v příštích téměř dvou měsících si už nezazávodíte?
Divné to skutečně je a navíc se tenhle závod mezi dvě soustředění v Číně skutečně nehodí. Daleko víc bych ho přivítala v polovině července. Jenže v tomhle termínu žádné závody nikde vypsané nejsou...
Jak se vám první seznámení s olympijskou tratí zamlouvalo?
Na tamější vodě se člověk nemůže jen tak vozit, na to je moc těžká. Já, dejme tomu spíše slabší žena, jsem musela téměř každý trénink jezdit prakticky nadoraz. Voda tam hrozně moc cestuje ze strany na stranu, spousta válců vás zastavuje, nenaleznete žádnou proudnici, s kterou by se člověk svezl. A já právě hrozně ráda vodu využívám. Měla jsem pocit, že pořád jedu proti proudu. Mám dost vytahané ruce, bolí mě ramena i lokty...
Dá se olympijský kanál přirovnat dejme tomu k aténskému, nad jehož obtížností mnozí slalomáři až trochu láteřili?
Do určité míry asi ano. Řekla bych ale, že každou olympiádu nás čekají těžší a těžší tratě.
Vodní slalomáři jsou při závodech zvyklí na určitou volnost. Nesvazovali vám Číňané přece jen trochu ruce?
Čekala jsem to horší. V Aténách před poslední olympiádou to bylo s buzerací možná ještě horší, kontrolovali nás tam určitě častěji. V Pekingu nás naštěstí nic extrémního ze strany pořadatelů nepotkalo.
Měla jste při své první návštěvě Číny možnost poznat i něco jiného než napěněné peřeje?
Kromě cest v sedle bicyklu mezi hotelem a závodištěm jsme toho moc nestihli. Pouze jeden půldenní výlet na Velkou čínskou zeď.
Jak se vám v Číně dýchalo...?
Ve vzduchu byl většinou patrný bílý nebo světle šedivý opar. Ani jsem snad nevnímala, že by byl vzduch znečištěný, ale když jsme se vrátili do Prahy, hned jsem zaregistrovala ten strašný kontrast. Cestou z letiště jsem vystrčila hlavu z okýnka auta a čuchala s nadšením, jak vzduch voní přírodou. A to jsme v podstatě projížděli městem. Doteď jsem z toho úplně u vytržení.
