To je lakrosový pojem... Něco, bez čeho si tenhle sport snad nelze ani představit. Mimochodem – jejich tradice sahá už o tisíc let dozadu. V indiánských kmenech kolem Velkých jezer se dokonce zjevuje lakros v legendách o stvoření světa. Je to součást tamní kultury.
DÁLE ČTĚTE |
S náboženským významem. Ale co je vůbec lakros obecně? Kolektivní hra, jejímž smyslem je dopravit míček do branky speciální holí s košíčkem se síťkou na konci. Hrává se na území velkém jako fotbalové hřiště. Boxlakros, který teď Praha hostí, je menší, zato daleko kontaktnější verze mezi hokejovými mantinely. I proto je v Severní Americe tolik populární - nejen u indiánů, ale také v Kanadě či USA.
Zápasy dost bolí, ale proti Irokézům prý kolikrát ještě mnohem více. "Berou to asi nejvážněji ze všech, je to důležitá součást jejich kultury. Ale hrát s nimi je vždycky ohromný zážitek," tvrdí bývalý reprezentant Mika. Není překvapením, že pro Irokéze zůstává hlavním rivalem Kanada. Vždyť za dva boxlakrosové šampionáty, které se hrají ve čtyřletém cyklu, je už připravila o tituly jak v roce 2003, tak i 2007 zlatým gólem v prodloužení.
"Oni žijí každý jinde, my jsme si daleko bližší," srovnává Gewas Schindler, manažer irokézské výpravy. "Lakros u nás hrají bratři, švagři, bratranci, strýcové..." Jsou patřičně hrdí na svoji národnost. Natolik, že kvůli své hrdosti nestartovali už loni na fieldlakrosovém mistrovství v Anglii, neboť jim nebyla udělena víza.
Sněm náčelníků šesti národů totiž loni odhlasoval, že jejich příslušníci nesmějí cestovat na jiné cestovní doklady, než které vydává Irokézská konfederace... Letět na pasy Kanady či USA bylo pro ně nepřijatelné, ty jejich však v cizině nikdo neuznával.
Proto pro ně letos české úřady zařídily v předstihu výjimku. Irokézové se teď za to Praze odměňují světovým lakrosem. Dnes hrají už o postup do finále.
