Strmost svahů na Aljašce zaskočila dokonce i Robina Kaletu, nejlepšího českého freeridera...
"První dny jsem měl strach, klepal jsem se jako ratlík," prozradil Kaleta. "Terén byl prudší než kdekoliv v Evropě, naštěstí se ale dalo spolehnout na tamější prašan."
Aljaška Krause posunula jinam
Tomáš Kraus si ulevil, že Kaleta jim o svém strachu řekl naštěstí až v polovině dvoutýdenního pobytu. "Moje pocity byly tak silné, že se snad ani rozumně nedají popsat. Měl jsem strach, že dělám něco, očem nevím, jak je to nebezpečné," povídal Kraus, jemuž se nedávno ve Vancouveru rozplynul sen o olympijské medaili.
"Tenhle zážitek mě posunul určitě někam dál, hodně věcí se mi srovnalo v hlavě. Snad jsem do jisté míry i sám sebe ještě víc poznal."
České kvarteto létalo na vrcholky hor často vrtulníkem, přičemž několikrát je piloti vysazovali po jednom na každém vršku, protože dva by se na něj nevešli...
"Nejhorší byly chvíle, než jsme se rozjeli," připomínal Novotný. "Když na špičce hory vysekáváte díru pro prkno, tak chytáte rovnováhu," mrazilo ještě po příletu do vlasti muže, jehož plány na medaili ve Vancouveru škrtly zraněné kotníky. "Však nám taky piloti říkali, že většina lidí, když je na vršku vysadí, volá zpátky, aby pro ně zase přiletěli. Svahy jsou totiž tak prudké, že dolů vůbec nevidíte... Divokou vodu čtete jasně, vidíte, kam peřej míří, kam voda mizí. Tady ale netušíte, jestli je pod vámi pod pár centimetry sněhu skála, nebo ne."
Právě Novotnému utržená lavina jednou podtrhla nepříjemně prkno. "Během pádu jsem už přemýšlel, že použiju airbag, který v případě problému udrží člověka na povrchu laviny," řekl.
Snad ještě větší drama prožil Kaleta, kterého zase lavina semlela slušně přes mnohé kameny...
Průvodce – sběrač zbytků...
"Některé věci byly fakt hrůzostrašné," líčil Kraus. "Než se jen tam nahoře přemluvíte, abyste se rozjel... Anebo když vás vyhodí z helikoptéry na 40 centimetrů široké římse. Jednou jsem si dobře nedopnul boty, což byla chyba, která mohla mít hodně nepříjemnej výsledek. Naštěstí jsem ale situaci ukočíroval."
Průvodce také povídal, že většina lyžařů dolů v helikoptéře odletí v kanadských saních. A po dotazu, jak je to s případnou záchranou, odvětil, že tam od toho není. "Já tu jsem proto, abych sebral vaše zbytky," pravil jasně...
"První dny jsem měl strach, klepal jsem se jako ratlík," prozradil Kaleta. "Terén byl prudší než kdekoliv v Evropě, naštěstí se ale dalo spolehnout na tamější prašan."
Aljaška Krause posunula jinam
Tomáš Kraus si ulevil, že Kaleta jim o svém strachu řekl naštěstí až v polovině dvoutýdenního pobytu. "Moje pocity byly tak silné, že se snad ani rozumně nedají popsat. Měl jsem strach, že dělám něco, očem nevím, jak je to nebezpečné," povídal Kraus, jemuž se nedávno ve Vancouveru rozplynul sen o olympijské medaili.
"Tenhle zážitek mě posunul určitě někam dál, hodně věcí se mi srovnalo v hlavě. Snad jsem do jisté míry i sám sebe ještě víc poznal."
České kvarteto létalo na vrcholky hor často vrtulníkem, přičemž několikrát je piloti vysazovali po jednom na každém vršku, protože dva by se na něj nevešli...
"Nejhorší byly chvíle, než jsme se rozjeli," připomínal Novotný. "Když na špičce hory vysekáváte díru pro prkno, tak chytáte rovnováhu," mrazilo ještě po příletu do vlasti muže, jehož plány na medaili ve Vancouveru škrtly zraněné kotníky. "Však nám taky piloti říkali, že většina lidí, když je na vršku vysadí, volá zpátky, aby pro ně zase přiletěli. Svahy jsou totiž tak prudké, že dolů vůbec nevidíte... Divokou vodu čtete jasně, vidíte, kam peřej míří, kam voda mizí. Tady ale netušíte, jestli je pod vámi pod pár centimetry sněhu skála, nebo ne."
Právě Novotnému utržená lavina jednou podtrhla nepříjemně prkno. "Během pádu jsem už přemýšlel, že použiju airbag, který v případě problému udrží člověka na povrchu laviny," řekl.
Snad ještě větší drama prožil Kaleta, kterého zase lavina semlela slušně přes mnohé kameny...
Průvodce – sběrač zbytků...
"Některé věci byly fakt hrůzostrašné," líčil Kraus. "Než se jen tam nahoře přemluvíte, abyste se rozjel... Anebo když vás vyhodí z helikoptéry na 40 centimetrů široké římse. Jednou jsem si dobře nedopnul boty, což byla chyba, která mohla mít hodně nepříjemnej výsledek. Naštěstí jsem ale situaci ukočíroval."
Průvodce také povídal, že většina lyžařů dolů v helikoptéře odletí v kanadských saních. A po dotazu, jak je to s případnou záchranou, odvětil, že tam od toho není. "Já tu jsem proto, abych sebral vaše zbytky," pravil jasně...