Sluníčko a denní teploty nad deset stupňů. Za příjemných klimatických podmínek se přesně po roce biatlonová elita opět sjela do Nového Města na Moravě. Zde se tento a příští týden od čtvrtka do neděle odehrají klání Světového poháru. Nehrozí však, že by se závodilo na blátě.
„Sněhu máme vyrobeného dost a teploty se mají otáčet, bude kolem nuly a přes noc minus,“ hlásil ve středu z dějiště na Vysočině šéf českého biatlonu a viceprezident toho světového Jiří Hamza.
  |
Lidovky.cz: Před rokem jste byli první velká akce v Česku, kterou významně ovlivnil koronavirus. Jak vzpomínáte na okolnosti, které přípravy a závody provázely?
Nejprve to pro nás byl šok, dostali jsme se všichni do nové situace. Vzhledem k tomu, že ty okolnosti nastaly dva dny před závody, bylo to pro nás hodně těžké a při pohledu na připravený areál také velmi smutné. A jako první se mi vybaví neuvěřitelné ekonomické ztráty, které činily až padesát milionů korun, což se nám podařilo částečně zkompenzovat. Letos už víme s čím počítat a uměli jsme rozpočet nachystat tak, abychom se nedostali do finančních problémů.
Světový pohár v Novém Městě na Moravě
|
Lidovky.cz: Jak jste pak tuto akci z pořadatelského hlediska zpětně vyhodnotili?
Zareagovali jsme na to v rámci možností jediným možným způsobem, který se posléze ukázal jako správný, ale předcházela tomu obrovská nejistota. A samozřejmě se s ekonomickými ztrátami z loňska budeme potýkat i letos, protože jsme měli prodány vstupenky za obrovské peníze. Část lidí si vstupenky převedla, řádově za deset milionů, čímž nám pomohli přistání do ekonomické ztráty zbrzdit, ale zároveň se tím část ztráty převedla do dalšího roku. A jelikož ani letos nemohou být na závodech diváci, budou si lidé zase chtít vstupenky vyměnit, nebo je proplatit, takže další ekonomické dopady budeme řešit i nyní.
Lidovky.cz: Z jakých zdrojů byly ztráty pokryty?
Po několika jednáních nám ministerstvo školství navýšilo dotaci z původních zhruba dvanácti až patnácti milionů na třicet. K tomu jsme dostali dost velkou subvenci od IBU (Mezinárodní biatlonová unie), ale samozřejmě jsme tím nepokryli všechno. Stále těch deset milionů v podobě nevrácených vstupenek, za něž jsme dostali peníze, tlačíme před sebou.
Lidovky.cz: Bylo následně obtížnější jednat se sponzory pro pořádání letošních závodů v Novém Městě?
Máme naštěstí podepsanou dlouhodobou smlouvu až do roku 2030 s Infrontem, což je švýcarský partner s divizí v Rakousku, přes nějž práva prodáváme do zahraničí. Samozřejmě tam jsou restrikce řádově dvacet procent, o které se plnění od sponzorů v současnosti snižuje. Vzhledem k tomu, že jsme tušili, do jaké jdeme situace, zohlednili jsme všechny okolnosti a náklady museli ořezat na úplnou kost, abychom byli schopni celý podnik uspořádat. Spousta nám sice pro absenci diváků odpadne, ale s tím tím také příjmy.
Lidovky.cz: Ztráty, které zmiňujete, představují ušlý zisk, nebo fakt, že akce skončí celkově v minusu?
Je to prostě ztráta, o ušlém zisku se tady vůbec nebavíme. Pořádání Světového poháru může skončit v plusu maximálně jednotek milionů, ale tyto peníze stejně jdou do svazové pokladny, pokladny Sportovního klubu Nové Město na Moravě, odkud se využijí na rozvoj Vysočina arény nebo mládežnického biatlonu. Diváci jsou sice ochotni peníze za vstupenky dát, zároveň pro ně ale musíme připravit zázemí a servis, musí se postavit spousta mobilních staveb, což představuje strašné náklady. Proto se takové velké akce nedají pořádat bez pomoci státu. A to si myslím, že od IBU máme úplně jinou podporu, násobně víc, než jakou má třeba běžecké lyžování od FIS.
Lidovky.cz: Čím to je? Rozdílnou atraktivitou?
Televizně je biatlon určitě zajímavější, akčnější. Běžeckému lyžování taky neprospívá, když dvacet let za sebou je na šampionátech v první dvacítce osm Rusů a osm Norů. Ve vrcholné podobě ho dělá čím dál méně zemí. Třeba ve štafetách mívá biatlon pětadvacet až třicet zástupců, kdežto běžkaři jich poskládají sotva dvanáct, a z toho některé státy to mají ještě zdublované, takže je to ve výsledku ještě méně zemí. Na to jsou pak navázána televizní práva a jejich cena, která tvoří zásadnější část příjmů federací než ostatní marketing. V tomhle je biatlon někde jinde.
Lidovky.cz: Není trochu pošetilé, že jste si během koronavirové krize přibrali i druhý Světový pohár místo Pekingu?
To není pošetilost. Díky druhému podniku se náklady (celkově asi 90 milionů) mezi oba světové poháry rozloží a při výrazné finanční podpoře IBU se pořadatelství celkově zlevní a nám to ekonomicky pomůže. Navíc jsme stáli před rozhodnutím buď nic, nebo dva závody, jeden tentokrát nebyl ve hře. Kvůli bezpečnosti během koronaviru se snažíme přesouvat se co nejméně, proto se celý Světový pohár odjede na šesti místech a většina z nich pořádá dvoje závody.
Biatlon si může oddechnout, výjimka pro SP v Novém Městě platí. Slavia však teprve znovu musí doufat v povolení |
Lidovky.cz: Bude to letos v Novém Městě podobné jako loni, nebo v něčem jiné – ať už pro vás jako pořadatele, nebo pro závodníky?
Víme, co jsme mohli z příprav vynechat, a také již máme zavedená opatření z předchozího průběhu sezony. Myslím si, že biatlon má svou bublinu nastavenou fantasticky, i když pro všechny velice restriktivně. Například my bafuňáři kolikrát přijedeme na závody teprve deset minut před startem, maximálně hodinu, a půl hodiny po nich zase jedeme pryč. Na mistrovství světa jsem ani nechodil za našim týmem, abych neporušoval předpisy. Každý patří do červené, modré, nebo žluté zóny a lidé by se mezi nimi správně vůbec neměli míchat. Musím říct, že když se snažím tato opatření dodržovat, nemám z těch závodů ani takový požitek. Ten vzájemný kontakt tomu chybí, je to všechno strašně komplikované, ale bezpečné, což je nejdůležitější.
Lidovky.cz: Jak jste se tedy pak na mistrovství světa radoval s Markétou Davidovou z jejího zlata ve vytrvalostním závodu?
Z pozice viceprezidenta IBU mám přístup všude, takže jsem se k ní dostal, ale za normálních okolností jako šéf svazu bych mohl leda na vyhlášení, rozhodně bych neměl chodit třeba do buněk závodníků, což se také snažím dodržovat. Samozřejmě jsem se z jejího úspěchu radoval, ale bez takové té bezprostřední sdílené radosti s ostatními to je jiné. Ale musíme to vydržet, naší prioritou v IBU je, abychom odjeli celý seriál a nedošlo k dalším ekonomickým výpadkům, protože pak by ztráty narostly geometrickou řadou.
Lidovky.cz: Liší se, co se týče náročnosti příprav, letošní podnik v Novém Městě od toho minulého?
Je to kontinuální proces, na němž pořád pracuje čtyři až pět lidí. Máme uzoučký štáb, který to táhne už od roku 2006, a ti lidé to mají prakticky jako full time job. Není jednoduché organizovat takové akce. Je nás pět a půl, takže to máme obecně nastaveno tak, že tíž lidé dělají pro biatlon, Světové pohár i svaz. Vypadá to sice obrovsky, ale štáb je malý. V rámci výboru dělají svou činnost všichni zadarmo a potom je pár zaměstnanců, kteří nám s tím musí pomoct, zároveň se ti lidé mezi sebou promíchávají.
Lidovky.cz: A jak to funguje po technické stránce? Co výstavby tribun nebo vybavení areálu?
Všechno si jako svaz organizujeme sami. Jednotlivé dodavatele vždycky nasmlouváme, ve snaze o co nejnižší cenu je tendrujeme. Vybavení, které letos nepotřebujeme, jsme tedy ani neobjednávali a jejich dodavatele nevyužili.
Příprava na SP v biatlonu v Novém Městě na Moravě
Lidovky.cz: Jaká panují opatření v rámci ubytování nebo přesunu na závodiště?
Každá výprava je někde ubytována podle našich pravidel. Účastníci jsou zvlášť na jednolůžkových pokojích, aby se v případě nákazy nemusela uvalit karanténa na všechny. Testujeme i personál hotelu. Všichni se pak celou dobu pohybují pouze mezi hotelem a stadionem.
Lidovky.cz: Bylo reálné věřit, že by se přece jen aspoň v omezeném počtu do arény mohli pustit diváci?
Já jsem tomu nevěřil a v hlavě jsem s touto variantou v podstatě téměř nepracoval. I když jsme s našimi dodavateli měli předjednáno nouzové řešení, kdyby to přece jen bylo reálné, ale osobně jsem tomu dával šanci tak půl procenta.
Lidovky.cz: Zpočátku to musel být pro závodníky nezvyk, že jedou a střílí před prázdnými tribunami. Zvykli si už na to?
Myslím, že je to stále nezvyk pro všechny, co se v tom kolotoči pohybují. Jsme zvyklí jezdit na stadionech, kde jsou desítky tisíc lidí, takže to teď svým způsobem ztrácí kouzlo. Ale musím říct, že jsou důležitější věci než sport, a je třeba to tak brát. Musíme věřit, že se to už třeba na podzim otočí k lepšímu, přestože to tak teď nevypadá.
Lidovky.cz: Vítají závodníci aspoň reprodukované fandění?
To nevím, to se musíte zeptat jich. Ale samozřejmě je to jiné, když vám za zády hučí dvacetitisícový stadion, než když jen něco zní z repráků. Fakt si ale myslím, že teď jsou jiné priority než sport. Říkám to nerad, protože mám čtyři děcka a všechny sportují, ale doba je zkrátka taková a je potřeba to nějak zvládnout. Po tom roce už je ze společnosti cítit nervozita a vystupují z nás spíš negativní vlastnosti, někteří lidé jsou i zlí.
Lidovky.cz: Pravda, loni na jaře si lidé spíš pomáhali a snažili se opatřením vyjít vstříc, teď je to spíš naopak.
Ono to je složité i s tou komunikací představených státu vůči obyčejným lidem, která se tady vede. Je těžké cokoliv teď říkat, protože člověk neví, jak by sám v těchto pozicích reagoval, ale když vznikají aférky typu, že někdo z politiků někam jde, je to jako flusnout lidem do obličeje. Potom ti lidé nahoře nemůžou po ostatních chtít, aby dodržovali nařízení, když sami nejsou vzorem. Zároveň je ale problém naší společnosti, že se vždycky díváme na toho vedle, ale sami u sebe si někteří lidé moc zamést neumí. Já taky chci jít na pivo, ale nemůžu. Jsem v tomto dost striktní a myslím si, že jestli všichni nenajdeme zodpovědnost sami u sebe, budeme se s tím potýkat ještě hodně dlouho. To, kde teď jsme, o něčem svědčí. Když v Polsku mají osminu případů, co u nás, v Německu desetinu, v Rakousku taky, tak jsme museli něco udělat špatně.
Lidovky.cz: Loni se tvořily za zábranami u Vysočina Arény hloučky fanoušků, kteří fandili aspoň přes plot. Nyní je však koronavirová situace mnohem horší. Připravili jste proto nějaká opatření, která tomuto shlukování lidí zabrání?
Jsme domluveni s policií, také jsme posílili ochranku. Nicméně areál je stejně celý oplocený, takže bych chtěl lidi poprosit o trpělivost, ať zůstanou doma, protože jejich přítomnost nám bohužel v ničem nepomůže, akorát nám situaci zkomplikuje.
FOTO MS v biatlonu: nachytaný spící kameraman, ‚zlatá‘ servírka Davidová či bavič Moravec |
Lidovky.cz: Budete v tomto směru instruovat také závodníky, aby nepodporovali lidi v jejich případné snaze fandit zpoza plotu?
To už se vracíme k zodpovědnosti každého z nás. Já tady nejsem od toho, abych závodníky nabádal, co mají říkat. Buď každý z nás chce vidět, v jakém je to tady stavu, nebo nechce. Na jednu stranu chceme otevřít hospody, já sám taky podnikám v cestovním ruchu, který je tou situací zasažen zcela zásadně, ale zatím vůbec není vidět světlo na konci tunelu. Místo toho, aby čísla nakažených klesala, tak stoupají. Když se někdo vydá sáňkovat s dětmi mezi dalších pět set lidí, tak se nemůžeme divit, že se to šíří. V Novém Městě nám nadávají, že jsme arénu zavřeli, ale kdybychom ji otevřeli, budou tam stovky lidí, a naopak se bude říkat, že se díky tomu šíří koronavirus. Vždycky se najde někdo, kdo vás začne tepat za to, co jste udělal, ale kdyby si měl jít na tu židli sednout sám, tak nepůjde.
Lidovky.cz: Říkal jste, že mezinárodní unie národním svazům a pořadatelům finančně dost pomáhá. I přes ekonomické zázemí, které má, zvládne světový biatlon tuto situaci ufinancovat sám a přežít těžké časy?
Myslím si, že světový biatlon je na tom finančně velmi dobře a nestabilita mu v příštích letech nehrozí. Teď jsme schválili nový systém podpory jednotlivých federací pro tuto covidovou dobu – ustanovili jsme tzv. covid fond, z něhož v průběhu sezony poskytujeme navýšenou podporu organizátorům i týmům na různé náklady. Na to už IBU dala několik milionů eur a další miliony stojí testování. Navíc jsme oproti jiným sportům relativně skromné odvětví, i když máme svoje hvězdy. Ale jsme jako rodina, kde se všichni známe, bafuňáři počínaje a závodníky konče. A teď nám všem trochu chybí ten vzájemný kontakt, protože jsme zvyklí přát jeden druhému výhry, které teď spolu nemůžeme sdílet.
Lidovky.cz: Už se připravujete i směrem k příští sezoně, která může být koronavirem poznamenána stejně? Přitom v plánu jsou i olympijské hry.
Určitě připravíme dva módy: buď budeme pokračovat v tom současném, nebo se vrátíme do normálu. V tom případě by mohly nastat nějaké mezikroky, ale to jsme schopni operativně řešit i na bázi situací v jednotlivých státech.
Vítězné hobla Markéty Davidové od českého týmu.
Lidovky.cz: Dodává vám motivaci celou situaci zvládnout i zlatý úspěch Markéty Davidové na mistrovství světa?
Určitě. Kvůli tomu ten sport děláme, abychom měli úspěchy. Ale nebudeme si nalhávat, že by letošní sezona byla výsledkově povedená, v některých věcech se nám dost nepovedla. Nejsme zabedněni, vnímáme realitu. Biatlon nikdy nebude masový sport, a vzhledem k tomu, že tady máme omezené možnosti lyžovat, nikdy nebudeme mít dvacet závodníků ve špičce jako Norové, Francouzi nebo jiné země s velkými horami, kde mohou lyžovat po celý rok. Myslím si, že mladá generace kluků je hodně silná a relativně početná a jejich nepovedené výsledky byly do jisté míry způsobené koronavirem, který jejich družstvo dost zasáhl. Potřebujeme trochu času, než dokážeme zalepit místa ve špičce po Ondrovi Moravcovi a Michalu Šlesingrovi. A v Markétě Davidové máme nedobroušený diamant - podle mě může být v budoucnu stejně úspěšná nebo i lepší než Gabča Koukalová. Holt si to musíme všechno zanalyzovat, přehodnotit, jít trochu do sebe a pracovat dál.
Lidovky.cz: Zmínil jste i vaše podnikání - vlastníte vinařství a spolu s ním máte ubytovací prostory, restauraci, wellness či pivovar. Jak se vás v tomto směru koronavirová krize dotkla, jak ovlivnila vaše podnikání a jak s tím bojujete?
Samozřejmě služby a cestovní ruch jsou zasaženy velmi. Bojujeme jako každý jiný, snažíme se využít nabídky státu na podpory, které lze čerpat. Naštěstí máme i vinařství a pěstování hroznů, kde se naší společnosti dařilo loni dobře, takže ztráty jsme částečně nahradili prodejem vína a hroznů. Ale vzhledem k tomu, že máme zhruba stovku stálých zaměstnanců, není situace vždy jednoduchá. Musíme to však brát jako realitu. Tato pandemie bude mít velmi málo vítězů, zbytek společnosti bude muset přinášet oběti, ale třeba nás naučí i novým pohledům na naše problémy, podnikání a do budoucna nás všechny obohatí, protože dle mého soudu už nebude svět a vše stejné jako dřív.
