„Je pravda, že zklamaný jsem byl hodně,“ přiznává s odstupem téměř tří týdnů Hamza. „Jenomže v tom čase vypadaly věci trochu jinak než nyní. Teď musí jít sport stranou. A zcela oprávněně. Důležitější je pomoci všem starým lidem,“ dodává.
Přesto jste už určitě počítali, kolik budou činit ztráty za závody, které se sice uskutečnily, ovšem bez diváků...
Ještě to celé dotahujeme, ale škody jsou v podstatě dané. Budeme se pohybovat na částce mezi 45 až 50 miliony korun. Od toho se má ale odečíst státní dotace, kterou jsme měli dostat.
Máte alespoň rámcově představu, kdy konkrétně by vám ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mohlo ztrátu vykompenzovat?
Jsme s ministerstvem ve styku, což je první fáze. A druhá je potom ta, že o tom, co nám nebudou schopni vykrýt, budeme muset jednat dál. Každopádně všichni teď máme jiné starosti. Beru to tak, že nějaký slib padl a že se to na konci nějak vyřeší, ale nemyslím si, že je vhodná doba tlačit na pilu.
Předseda České biatlonové unie Jiří Hamza.
Dva dny po skončení závodů vláda zrušila všechny akce v Česku úplně. Dá se říct, že jste v tomto směru měli částečně štěstí?
Nevím, jestli to bylo zrovna štěstí, každopádně pokud by se závody Světového poháru neuskutečnily vůbec, byla by škoda určitě ještě o 25 milionů korun vyšší.
Jak moc dění v Česku kolem koronaviru sledujete? Odborníci radí, že víc než dvoje zprávy za den by člověk snad v televizi už ani neměl vidět...
(usmívá se) Je pravda, že zpočátku jsem všechno sledoval mnohem víc. A myslím, že někdy bylo informací ze strany vlády až moc.
Šéf českého biatlonu Jiří Hamza.
Občas se také objevují názory, že jsou všechna opatření možná až zbytečná. Jak to vnímáte vy?
Já budu jenom rád, když se ukáže, že tahle panika je přehnaná. Jenže čísla ze Španělska a z Itálie nejsou vůbec pozitivní. A vidíte, že Amerika celou situaci podcenila, padla nějaká velkohubá prohlášení a za tři dny bylo všechno jinak.
Vzhledem ke karanténě se teď můžete víc věnovat rodině, byť s ní nikam na výlety jezdit nesmíte. Všimly si manželka a děti, že s nimi trávíte víc času?
(usmívá se) Určitě jsem doma daleko víc, než jsou zvyklí. Nějaké věci samozřejmě ještě vyřešit musím, jinak se ale chovám obezřetně. V téhle době je to nutnost. I my z pozice biatlonu zvažujeme, jak bychom mohli pomoct. A taky si pokládám otázku, jestli naše společnost už něco takovéhoto nepotřebovala, abychom si uvědomili, že konzum není na světě to nejdůležitější.
Říká se, že kdo má chuť pomáhat, způsob si vždycky najde...
Snažím se k tomu využívat celé okolí. Musíme se spojit, zamést si před vlastním prahem a pomoct, jak jen to jde. Opravdu si myslím, že tohle, co teď prožíváme, může myšlení lidí hodně otočit. Najednou nejde jen o peníze. Člověk zjistí, že musí vydržet doma tři měsíce se základními potřebami, a ona se zeměkoule stejně nepřestane točit.
  |
