Měl skvělé jaro, v ardenských klasikách dobýval 24letý polský univerzál pódia, pokaždé se však našel v pelotonu někdo silnější - jednou Španěl Valverde, podruhé Australan Gerrans. A Kwiatkowski se na stupních musel nutit do úsměvu.
V Ponferradě však konečně dosáhl až na vrchol a Gerrans, s ohledem na profil tratě šampionátu snad největší favorit, musel tentokrát sám přijmout porážku.
Možná ještě rozporuplnější pocity v sobě dusil třetí Valverde, počtvrté na mistrovství světa bronzový. Španělé na domácí půdě chtěli odčinit loňský kolaps, kdy dva mířili za zlatem, a nakonec jim zlato vyfoukl Portugalec Costa.
V posledním kopci závěrečného okruhu se hrnuli vpřed, jenže nejlepší z nich skončil "až" třetí. Jako by domácí šampionáty byly prokletím - šest se jich už ve Španělsku konalo a nikdy se neradoval domácí závodník.
Zato Polsko psalo historii. Jedinou světovou medailí bylo dosud stříbro z roku 2000, od letoška však slaví Poláci svého mistra.
"Jsem vážně vděčný svým kolegům za práci, kterou odvedli," poděkoval pracantům z reprezentace, kteří dirigovali úvod mistrovské jízdy. "Před dvěma dny jsem se díval na závod třiadvacítek a věděl jsem, že takový způsob vítězství je možný. Tak jsem se do toho opřel a udělal si malou mezeru. A teď... Je to neuvěřitelné."
Belgičan Boonen, šampion z roku 2005, předvídal: "Závod se rozhodne v posledním okruhu. Ostatně jako vždy." Tehdy vepředu uháněla čtveřice uprchlíků a peloton ztrácel minutu. Vakoč i Zdeněk Štybar se drželi v závětří, s nadějí na výsledek.
Peloton se valil předposledním stoupáním k přehradě Bárcena, čtvrt minuty za zády lídrů. Degenkolb se šklebil bolestí, opodál jel Nibali, obhájce Costa si za zády vezl Cancellaru, Sagana. Rojily se ataky, ale dlouho žádný nebyl efektivní.
Sjezd, další zlom a kopec Mirador, poslední krutý test 255kilometrového závodu. Kwiatkowski vyrazil, snadno dojel první čtyřku, pak zrychlil podruhé a utahané parťáky odpáral. "V posledním kole jsem se cítil úžasně," prozradil pak šampion v duhovém dresu. "Zariskoval jsem, protože ostatní kalkulovali a čekali na poslední kopec."
Osamocen projel vrcholem, 5 kilometrů ho dělilo od extáze. Za ním se tvořila silná koalice: Rodríguez, Gilbert, Gerrans, Valverde, Van Avermaet... Z kopce letěli osmdesátkou, ale ať spolupracovali sebevíc, skvělý sjezdařský technik si pořád držel drobný náskok.
Kruhový objezd v Ponferradě, cílová rovinka, Kwiatkowski se 300 metrů před páskou otočil a kroutil hlavou. Pak přestal šlapat, zvedl ruce nad hlavu, políbil národní znak na dresu a věděl: Je to moje!
Mistrovství světa v silniční cyklistice v Ponferradě:
|
