Jak jste došel k přesvědčení, že kariéru u národního týmu uzavřete?
Po mistrovství světa se mi honily v hlavě myšlenky, že s fotbalem skončím úplně. Nakonec jsem nabyl přesvědčení, že vydržím možná ještě dva roky v Juventusu. Hodně jsem myslel i na nároďák. S trenérem Brücknerem jsem si telefonoval, ale jsem radši, když si lidé promluví z očí do očí. Po naší pondělní schůzce jsem si vyžádal 24 hodin na uspořádání myšlenek. Ale v posledních dnech jsem byl rozhodnutý, že nebudu dál pokračovat a to se nakonec nezměnilo.
Dokázal byste vyjmenovat důvody, které vás k tomu vedly?
S klubem budu hrát jen druhou ligu a bylo by těžké připravit se kvalitně na mezistátní zápasy. Nechtěl bych pak skončit v nároďáku špatně. A pak - mám co vracet rodině. Žena a děti za mnou stály po celou kariéru. Teď budu mít víc možností se jim věnovat.
Mohla schůzka s trenérem výsledek vašeho uvažování zvrátit?
Poslední dny jsem byl přesvědčený, že končím. Trenér mi nabídl spoustu logických argumentů. Nebylo to o tom, že by mě přemlouval. Ty argumenty byly celkem logické. Ale prostě nastal můj čas.
Nepokoušeli se vás nalomit také spoluhráči?
Dali mi najevo, že by byli rádi, abych pokračoval. Jsou už dost zkušení a zvládnou to. Poděkuju jim a tím to skončí.
Přispěla k vašemu odchodu i skutečnost, že se už po šampionátu vzdal českého dresu váš nejbližší parťák Karel Poborský?
Každý se musí rozhodnout sám. Z anglické party, která vybojovala stříbro na EURO 1996, jsem už zbyl jen já a Vláďa Šmicer. Naše generace už v týmu není. Rozloučili jsme se na mistrovství v Německu. Trenér začíná další fázi s novým mužstvem a to je naprosto správný.
Bylo těžké se s odchodem vnitřně vyrovnat?
Není lehké si to pro sebe říct. Na druhou stranu to teď budu mít jednodušší, až budu chtít skončit s fotbalem úplně. Fotbalisti chodí do důchodu ve 35 letech. Už jsem hodně blízko.
Jak bude vypadat život Pavla Nedvěda bez reprezentace?
Chci pomoci Juventusu zpátky do Serie A. To by mohlo znamenat konec všech mých fotbalových motivací. Uvidíme, jak to všechno bude. Co se stane potom, to zatím vůbec nevím.
Může nastat okamžik, kdy byste svoje rozhodnutí přehodnotil?
Ne, tentokrát jsem se rozhodl úplně. Chci, abyste to respektovali a nevedli o tom další polemiky.
Není vám líto, že poslední vystoupení za Česko absolvujete při přátelském zápase v Uherském Hradišti a ne třeba na vyprodané Letné?
Je mi úplně jedno, kde to je. Na Moravě jsme vždy cítili od fanoušků velkou podporu. Za nároďák si zahraju rád kdekoliv a místo není až tak podstatné.
O vašem rozlučkovém zápase proti Srbsku hovořil s předstihem Dejan Stankovič. Jak se o tom dozvěděl?
To nevím. (usmívá se) Potkali jsme se nedávno v Neapoli a o utkání se chvíli bavili. Říkal mi: Myslím, že to je tvoje konečná, viď? Možná jsem párkrát zakýval, a on si to nejspíš vyložil tak, že končím. No a vidíte, nakonec měl vlastně pravdu.
